Čeština

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání

Čeština je západoslovanský jazyk, kterým mluví zhruba 11,5 milionů lidí.


  • Ale my jsme v těch určitých pražských ulicích přece jen mluvili německy; nezbývalo nám totiž nic jiného než mluvit buď německy nebo nijak. Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena, takže cizinci připomíná čínštinu. To není řeč, kterou by člověk mohl rychle pochytit. — Jerome Klapka Jerome, Tři muži ve člunu
  • Bojím se o češtinu, že se bude přizpůsobovat cizím vzorům i tím, že přestane přechylovat. A pak by mohla začít přestat i skloňovat. — Jiří Kraus[1]
  • Čeština je v tomhle úžasný nástroj. Lze ji rozkládat, ohýbat, slepovat – a pokaždé vám vyjdou neskutečné významové souvislosti. Hravost je princip, který je velmi živý. — Bohuslav Vaněk-Úvalský[2]
  • Jakýkoliv překlad do angličtiny může být průlomem, protože právě angličtina je branou i do ostatních jazyků. Pokud má některý autor malého jazyka, jakým je čeština, překlad do angličtiny, pak se mu mnohem snáze proniká do celého světa. — Pavel Mandys[3]
  • Ještě před nějakými 100 nebo 150 lety patřilo mluvit česky a mluvit hezky česky, správně česky, k dobrému tónu v určité společnosti. A to právě proto, že tu češtinu tehdy cítili jako trošku ohroženou a ta správná čeština byla vlastně výrazem občanského, sociálního, národnostního, politického postoje, zatímco dnes už jsme si tou češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme. — Karel Oliva[4]
  • Minuly, dávno minuly krásné ony doby, kdy pašije zpívány byly na kůře v jazyku mateřském. Prý to bylo pod důstojností církve, profánní úkon narážející o meze směšnosti. — Alois a Vilém Mrštíkové, Rok na vsi[5]
  • Nedávno z úst mladé političky, která začala stoupat na žebříčku funkcí, vypadla věta: Budeme komunikovat dohodu! Zajisté, mladá česká zákonodárkyně, ba co dím, dozorkyně nad vládními zákony: Není ho tuto, odešlo ho! Koukaje se z okna pršelo! Co ty lidi ve školách v hodinách češtiny učili? Snad vybraná slova před „š“: myš, plyš, slyš atd.? Možná má za to, že k funkci patří i jakási basic czech. Ostatně u velké části poslanců je běžné, že jejich čeština řítí se do ďáblovy řiti. — Jiří Hanák[6]
  • Němčina je mi mateřštinou, ale čeština je mému srdci bližší. — Franz Kafka
  • Používání němčiny bylo v roce 1945 po válce na veřejnosti zakázáno. Německé děti nemohly navštěvovat žádné školy. Děti zůstavších Němců musely navštěvovat od roku 1946 české školy. Učitelé se neustále vyptávali, jestli se doma hovoří také česky. Zákazem rodného jazyka je lidem brána jejich identita, protože myšlení se váže na řeč. Samozřejmostí je také, že německé děti byly ve vzdělávání a poté i profesně znevýhodněny. — Hans Jandl[7]

Příbuzná hesla[editovat]

Reference[editovat]

  1. DOLEJŠÍ, Václav; GAZDÍK, Jan. Přechylování ženských jmen: hrozí Hillary Clinton i Piafová. iDnes.cz [online]. 2009-02-28 [cit. 2013-09-05]. Dostupné online.
  2. RADVÁKOVÁ, Tereza. Budoucnost formujeme právě my, tvrdí spisovatel Bohuslav Vaněk-Úvalský. novinky.cz [online]. 2010-12-27 [cit. 2011-04-06]. Dostupné online.
  3. BUMBA, Jan. Jáchym Topol je navržen na cenu deníku Independent. rozhlas.cz [online]. 2011-03-11 [cit. 2011-03-31]. Dostupné online.
  4. SUCHOMEL, Petr; WIRNITZER, Jan. Abysme mejlovali o cestě Klause, i tak může časem znít spisovná čeština. iDnes.cz [online]. 2011-08-03 [cit. 2013-09-05]. Dostupné online.
  5. MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. Díl II. Praha : SNKLU, 1964. Kapitola Neděle květná, s. 75.  
  6. HANÁK, Jiří. Osoby sníženého stavu. Právo, 3. srpen 2011, s. 6. Publicistika.
  7. JANDL, Hans. Fakta sudetoněmecko-českých dějin. Wiesbaden : Bund der Vertriebenen e. V., Landesverband Hessen, 2003. 80 s.  

Externí odkazy[editovat]