Antoine de Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl francouzský spisovatel a letec.

---

Potvrzené výroky

• „Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat."
• Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu.
• Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika.

Citadela

• „Čas není stroj, v němž se přesýpá písek, ale žnec, který váže svůj snop.“

Kapitola I-poslední věta

• „Zvyky jsou v plynutí času totéž co domov v prostoru.“

Kapitola III

• „Jestliže staví domy jen proto, aby v nich žili, k čemu je dobré směňovat život za dům?“

Kapitola VI

• „Já jsem věděl, že věda může být jen o tom, co se opakuje.“

Kapitola XIX

• „Sny tě nemohou uspokojit z toho prostého důvodu, že nekladou odpor.“

Kapitola XXII

• „Pochopil jsem svůj omyl. To, co jsem pronásledoval, byl právě jenom ten běh, a byl jsem stejný blázen jako člověk, který by nabral vodu do džbánu a pak by ho zamkl do skříně, protože miluje zpěv fontán.“

Kapitola XXV

• „Přemohl jsi mne, jsem teď o to silnější.“

Kapitola XXVII

• „Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš.“

Kapitola XLII

• „Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.“

Kapitola LVI

Malý princ

• „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje."

Věnování Léonu Werthovi

• „Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde ... “

Kapitola III

• Dospělý si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.

Kapitola IV

• „Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“

Kapitola VI

• Svět slz je tak záhadný.

Kapitola VII

• „Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

Kapitola VIII

• „ Musím přeci snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“...

Kapitola IX

• „Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát,“ odvětil král. „Autorita je založená především na rozumu.“...

Kapitola X

• „Ty jsi podivné zvíře," řekl mu konečně, „tenké jako prst..."
  „Ale jsem mocnější, než prst krále," řekl had.

Kapitola XVII

• „Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“

Kapitola XVIII

• „Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
  „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
  „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval.
  „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
  „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Kapitola XXI

• „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.

Kapitola XXII

• Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.
  „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
  „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
  „A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
  „Co kdo chce...“
  Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

Kapitola XXIII

• „Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“

• „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“

Kapitola XXIV

• „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...“

Kapitola XXV

Země lidí

• „Voda! Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk tě pije, aniž tě zná. Ty nejsi nutná k životu: ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší, jejíž zdroj není ve smyslech. S tebou se nám vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a také pokladem nejchoulostivějším, ty, tak čistá v útrobách země. Člověk může umřít žízní u magnezitového pramene. Může umřít žízní na břehu solného jezera. Může umřít, i když má dva litry rosy, jsou-li v ní rozpuštěny nějaké soli. Ty nepřijímáš žádné příměsi, ty se nedáš zfalšovat, ty jsi podezíravé božstvo. Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím.“

• „Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se spolu jedním směrem.“

• „Člověk se plně projeví teprve tehdy, když změří své síly s nějakou překážkou."

• „Pouze když se hlíny dotkne duch, může vzniknout člověk."

poslední věta

• „A ty, libyjský beduíne, jenž jsi nás zachránil, ty mi přesto úplně vymizíš z paměti. Nikdy si nevybavím tvou tvář. Jsi Člověk a pro mne máš tvář všech lidí zároveň. Nikdy dřív jsi nás neviděl, a přece jsi nás poznal. Jsi náš milovaný bratr. A také já tě napříště poznám ve všech lidech."

Přisuzované výroky

• Čím bych byl, kdybych se neúčastnil? K tomu, abych byl, musím se účastnit.
• Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.
• Konstrukční dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.
• Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
• Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
• Musím se zúčastnit, abych byl.
• Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že by myslel špatně.
• Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.
• Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným i zoufalým.
• Oni to dokázali, proč ne já?
• Technický vývoj směřuje vždy od primitivního přes komplikované k jednoduchému.
• Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.
• Zdá se, že dokonalost se nedosahuje tehdy, když už nelze nic přidat, ale tehdy, když se nedá nic odebrat.

Řekli o něm

• Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro Paris-Soir, bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek.
  — Pierre Lazareff

Reference

• SAINT-EXUPÉRY, Antoine. Malý princ. Praha : Albatros, 1989. 96 s.  

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Antoine de Saint-Exupéry ve Wikipedii