Ariel Šaron

Z Wikicitátů
Šaron při tiskové konferenci v roce 2004

Ariel Šaron, hebrejsky אריאל שרון, rodným jménem Ariel Scheinerman, přezdívaný Arik (27. února 1928, Kfar Malal, Britský mandát Palestina – 11. ledna 2014, Ramat Gan, Izrael) byl izraelský politik a generál, který v letech 2001 až 2006 zastával úřad izraelského premiéra.

Výroky[editovat]

  • při oficiální návštěvě Francie v roce 2004
    • Ve Francii se šíří bezuzdný antisemitismus. (…) Navrhuji všem Židům, aby přijeli do Izraele, ale pro Židy z Francie to je absolutně nezbytné a měli by emigrovat okamžitě![1]
  • v roce 1989
    • Jordánsko je Palestina. Hlavním městem Palestiny je Ammán. Chtějí-li Arabové najít své politické vyjádření, musí tak učinit v Ammánu. Území na západ od řeky Jordán – Judea a Samaří – jsou prostě izraelská.[2]

Ve výrocích[editovat]

  • Celý svůj život, od chlapectví až do pozdního věku, zastával názor, že to, co nelze provést silou, jde udělat s ještě větší silou.[3]
    Amos Oz, izraelský spisovatel
  • Po celá desetiletí jsem mu odporoval. Symbolizoval pro mě všechno, co jsem na své zemi nenáviděl: agresivní upjatost, směs brutality a sebelítosti, neukojitelný hlad po půdě a mysticko-náboženské výrazy, které mi v případě sekulárního hédonistického vojáka vždy připadaly jako pokrytectví. Nebyl nikdo, kdo by lépe zosobňoval opojení mnoha Izraelců mocí. (…) A pak před dvěma lety nastala náhlá změna. Tajemná proměna. Šaronova rétorika přes noc otočila. Najednou jeho slovník oplýval výrazy jeho rivalů. Jako by přes noc začal mluvit jiným jazykem. Když zhruba před dvěma lety poprvé řekl, že okupace je katastrofou jak pro okupované, tak pro okupanty, nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Když začal mluvit o dvou státech dvou národů, myslel jsem, že si dělá legraci. Když poprvé zmínil práva Palestinců, domníval jsem se, že se vysmívá heslům mírového hnutí. A když poprvé oznámil, že evakuuje židovské osadníky a izraelskou armádu z Gazy, měl jsem za to, že nejde o nic než o mazanou strategii. Nicméně to udělal. (…) Měl však pouze dva roky na to, aby odčinil, co provedl za předešlých pětatřicet. (…) Ariel Šaron nám po sobě zanechává otázky ohledně svých dvou velkých tajemství: proč na sklonku života najednou tak radikálně obrátil a co jiného ještě chtěl ve věci míru a usmíření podniknout?[3]
    Amos Oz, izraelský spisovatel
  • Šaron je vrah, kterého vede jeho nenávist k Palestincům. Já jsem dal Arafatovi záruky, že se Palestinců nikdo nedotkne, ale Šaron to nedodržel. Sliby toho muže nemají žádnou hodnotu. (o masakru civilistů v Bejrútu v roce 1982)[4]
    Philip Habib, americký diplomat
  • Šaron nepotřebuje dialog; on potřebuje dobrou psychiatrickou péči. (reakce na Šaronův projev ze 4. března 2002, kde tvrdil, že k mírovému jednání lze Palestince donutit jen vojenskou silou)[5]
    Jásir Abed Rabbo, palestinský politik

Reference[editovat]

  1. Šaron vyzval francouzské Židy k emigraci do Izraele [online]. Novinky.cz, 2004-07-18, [cit. 2016-07-06]. Dostupné online.
  2. MENDEL, Miloš. Židé a Arabové. Prachatice : Rovina, 1992. 281 s. ISBN 80-900810-3-7. S. 156–167.  
  3. 3,0 3,1 OZ, Amos. Hádanka, kterou nám Arial Šaron po sobě zanechá. Mladá fronta DNES, 14. leden 2006, s. F1, F2. ISSN 1210-1168.
  4. KAPELIOUK, Amnon. Arafat. Praha : Levné knihy, 2008. 454 s. Dále jen: KAPELIOUK. Arafat. ISBN 978-80-7309-618-2. S. 203–204.  
  5. KAPELIOUK, Arafat. S. 417.

Externí odkazy[editovat]