Casablanca (film)
Z Wikicitátů
Casablanca je americký černobílý film z roku 1942, režíroval ho Michael Curtiz.
Obsah |
[editovat] Rick Blain
- Já nenasazuju krk pro nikoho.
- Ze všech putyk ve všech městech, co jich na světě je, si vybere tu mou.
- Nám zůstane Paříž.
- Na tebe a tvou krásu.
- Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství.
[editovat] Kapitán Louis Renault
- Vzhledem k závažnosti případu zadrželi mí lidé dvakrát víc podezřelých než obvykle.
- Nepletu se do jejich věcí a oni se nepletou do mých. V Casablance jsem pánem svého osudu.
- Nesluší se, aby byl šéf policie přistižen, jak pije po zavírací době a musel sám sebe pokutovat.
- Zrovna sepisuju hlášení. Ještě jsme se nerozhodli, jestli (Ugarte) spáchal sebevraždu nebo zahynul při pokusu o útěk.
- Je na čase, abych polichotil majoru Strasserovi. Nashle, Ricky.
- Ricky, budete mi chybět. Jste jediný člověk v Casablance, který má ještě méně skrupulí než já.
- Zadržte obvyklé podezřelé.
[editovat] Ilsa Lund
- Zahraj mi tu moji. Chci si zavzpomínat.
[editovat] Carl
- Pane Ricku, stává se z vás váš nejlepší host.
[editovat] Dialogy
Úvod: Po vypuknutí druhé světové války se oči mnoha lidí v okupované Evropě obracely v zoufalství, ale i s nadějí ke svobodné Americe. Z Lisabonu se stal hlavní únikový bod. Ne každý měl však možnost dostat se do Lisabonu přímo a tak se značná část uprchlíků musela trmácet zdlouhavou oklikou: z Paříže do Marseille, přes Středozemní moře do Oranu a dále vlakem, autem nebo pěšky přes cíp Afriky do Casablancy ve francouzském Maroku. Zde mohli ti šťastnější za peníze, díky svému vlivu nebo přízni osudu získat výstupní vízum a spěchat do Lisabonu a z Lisabonu už rovnou do Nového světa. Zatímco ostatní čekají v Casablance a čekají a čekají a čekají…
Renault: Neobsazená Francie vás vítá v Casablance.
Strasser: Děkuji, kapitáne, těší mě, že jsem tady.
Renault: Možná se vám bude zdejší klima zdát poněkud horké, majore.
Strasser: My Němci jsme zvyklí na každé klima, od Ruska po Saharu. Ale zřejmě jste neměl na mysli počasí.
Renault: Co jiného, drahý majore?
Carl: Madam, on s hosty nikdy nepije. Nikdy. A to ze zásady.
Dáma: Proč jsou ti restauratéři takoví snobové?
Pán: Možná kdybyste mu řekl, že jsem šéfoval druhé největší bance v Amsterodamu.
Carl: Druhé největší? Tím Ricka neohromíte – šéf největší banky v Amsterodamu dělá u nás v kuchyni cukráře.
Pán: To se máme tedy na co těšit.
Carl: A jeho otec je tu poslíček.
Renault: Carle, dohlédněte, aby měl major Strasser dobrý stůl poblíž dam.
Carl: Už jsem ho posadil k tomu nejlepšímu. Znám Němce, stejně by si ho zabral.
Ugarte: No, Ricku, po dnešní noci s tímhle vším skoncuju a konečně vypadnu z té úděsné Casablancy.
Rick: A koho jste kvůli tomu podplatil? Renaulta nebo sebe?
Ugarte: Sebe, mé ceny jsou mnohem výhodnější.
Yvonne: Kdes byl včera v noci?
Rick: To je tak dávno, že si nevzpomínám.
Yvonne: A sejdem se dnes v noci?
Rick: Tak dlouho dopředu neplánuju.
Renault: Není to plýtvání, odhánět tak krásné ženy? Jednou o ně může být nouze. Asi bych se měl u Yvonne zastavit, třeba se mi podaří využít situace.
Rick: Co se týče žen, jste skutečný demokrat.
Renault: Často jsem přemýšlel, proč se vlastně nevrátíte do Ameriky. Pláchl jste s církevním fondem? Zmizel s ženou guvernéra? Taky jste moh někoho zabít. Mám romantické sklony.
Rick: Všechny tři věci dohromady.
Renault: A co vás probůh přivedlo do Casablancy?
Rick: Zdraví. Přijel jsem kvůli léčivým pramenům.
Renault: Pramenům? Jakým pramenům? Jsme přece v poušti.
Rick: Měl jsem špatné informace.
Renault: V tomhle baru se prodá dost výstupních víz. Vy jste ale nikdy žádné neprodal. To je důvod, proč jsme vám to tu ještě nezavřeli.
Rick: Není to proto, že vás nechávám vyhrát v ruletě.
Renault: Ovšem, to je další důvod.
(…)
Renault: Do Casablancy přijel muž, který je na cestě do Ameriky. Nabídne velký obnos komukoliv, kdo mu opatří výstupní vízum.
Rick: Ano, jak se jmenuje?
Renault: Viktor Lászlo.
Rick: Viktor Lászlo?
Renault: Ricku, to je poprvé, co vás vidím tak ohromeného.
Rick: No jemu se podařilo ohromit půlku světa.
Renault: Mou povinností je, zabránit mu, aby ohromil i tu druhou. Víte, Lászlo se nesmí do Ameriky dostat, zůstane v Casablance.
Rick: Bude zajímavé sledovat, jak to zvládne.
Renault: Jak zvládne co?
Rick: Utéct.
Renault: Vždyť jsem vám zrovna říkal…
Rick: Přestaňte! Uprchl z koncentračního tábora a nacisté ho honí po celé Evropě.
Renault: Tady honička končí.
Rick: Vsadím 20.000 franků, že ne.
Renault: Myslíte to vážně?
Rick: Tolik jsem zrovna vyplatil a chci je dostat zpátky.
Renault: Radši deset. Jsem jen chudý úplatný úředník.
Rick: Tak dobře.
Renault: Platí. Ale ať je sebechytřejší, stejně musí mít výstupní vízum, lépe řečeno dvě.
Rick: Proč dvě?
Renault: Doprovází ho dáma.
Rick: Vezme i jedno.
Renault: Myslím, že ne. Viděl jsem tu dámu a když ji neopustil v Marseilles ani v Oranu, určitě ji nenechá v Casablance.
Rick: Možná není takový romantik jako vy.
Strasser: Pořád opakujete „Třetí říše“, jako byste čekal, že budou další.
Renault: Já osobně to budu brát, jak to přijde.
Strasser: Jaké jste národnosti?
Rick: Jsem opilec.
Renault: Což dělá z Ricka světoobčana.
Rick: Narodil jsem se v New Yorku, jestli vám to pomůže.
Strasser: Slyšel jsem, že jste sem přijel z Paříže v době okupace.
Rick: To snad není žádné tajemství.
Strasser: Neunesl jste představu, že se Němci budou procházet po vaší milované Paříži?
Rick: Není to má milovaná Paříž.
Heinze: A v Londýně si nás představit umíte?
Rick: Na to odpovím, až tam budete.
Renault: Jo, to je diplomat.
Strasser: A v New Yorku?
Rick: No, v New Yorku jsou jisté čtvrtě, majore, které bych vám moc obsazovat neradil.
Strasser: Tak, tak. Kdo podle vás válku vyhraje?
Rick: Nemám nejmenší tušení.
Renault: Rick je ve všem absolutně neutrální. Dokonce i ve vztahu k ženám.
Strasser: Vždy jste tak důsledně neutrální nebyl. Máme toho na vás celý svazek. Rick Blain, Američan, věk 37, nesmí se vrátit do vlasti, důvod je nejasný. Víme také, co jste dělal v Paříži, pane Blaine, a víme také, proč jste z Paříže odjel. Nebojte se, nebudem to nikde vytrubovat.
Rick: Vážně mám hnědé oči?
Rick: Jestli Viktor Lászlo zůstane nebo odejde mě zajímá asi tak jako hon na lišku.
Strasser: Doufám jen, že tady nejste na liščině straně?
Rick: Nijak zvlášť ne, dokážu pochopit i hledisko psa.
Renault: Prý jste ta nejkrásnější žena, jaká kdy Casablancu navštívila. To ovšem zdaleka nevystihuje skutečnost.
Ilsa: Jste velmi milý.
Lászlo: Posaďte se k nám.
Renault: Když dovolíte, děkuji. Ale ne Evžene, doneste láhev nejlepšího šampaňského.
Evžen: Jak račte, pane.
Lászlo: Prosím, to ne.
Renault: Ne, prosím, monsieur. Hrajeme takovou hru. Napíšou mi to na účet a já ho roztrhám. Je to velmi líbivé.
Strasser: Zítra v prefektově úřadu. Spolu s mademoiselle.
Lászlo: Kapitáne Renaulte, spadám pod vaši pravomoc. Je to váš rozkaz, abychom zítra přišli?
Renault: Řekněme, že je to mé pozvání. To je mnohem příjemnější slovo. (…) Velmi prozíravý taktický ústup, majore.
Berger: Nejméně pětkrát jsme četli, že jste zahynul na různých místech.
Lászlo: Jak vidíte, po každé to byla pravda.
Renault (o Samovi): Přijel s Rickem z Paříže.
Ilsa: S Rickem? Kdo je to?
Renault: Mademoiselle, jste v Rickově podniku a Rick je…
Ilsa: Co je?
Renault: Je to ten typ muže, který – kdybych byl ženou a já nebyl po ruce, tak se do něj zamiluju. Ale jsem hlupák, když mluvím s krásnou ženou o jiném muži.
Lászlo: Je to velmi zajímavý podnik. Gratuluji vám.
Rick: A já blahopřeju vám.
Lászlo: K čemu?
Rick: K vaší práci.
Lászlo: Díky. Snažím se.
Rick: To my všichni, jen vám to jde líp.
Rick: Hráls to jí, tak to zahraj i mně.
Sam: Já už si to ale nepamatuju.
Rick: Když to snesla ona, tak já taky. Hraj.
Rick: Jen mě napadlo…, jaké mám štěstí, že jsi čekala, až se objevím zrovna já.
Ilsa: Myslíš, proč není v mém životě jiný muž? To je prosté. Jeden byl. Je mrtev.
Rick: Promiň, že jsem se zeptal. Řekli jsme přece žádné otázky.
Ilsa: Na všechny naše otázky je jen jedna odpověď. (políbí ho)
Rick: Vaši lidé mi to tu odpoledne pěkně zřídili. Jen tak tak jsme to do osmi stihli uklidit.
Renault: Říkal jsem Strasserovi, že ty listy nenajde. Přesto jsem nařídil svým lidem, aby si dali záležet. Víte, jaký to dělá na Němce dojem? Ricku, máte ty tranzitní listy?
Rick: Jste vichysta nebo svobodný Francouz?
Renault: To mám za to, že kladu otázky na tělo. Věc je uzavřena.
Herr Leuchtag: Mluvíme teď s Frau Leuchtagovou výhradně anglicky.
Frau Leuchtag: Abychom se cítili jako doma, až přijedeme do Ameriky.
Carl: Výborný nápad.
Všichni: Na Ameriku.
Herr Leuchtag: Liebchen, eh, zlatíčko, kolik čas?
Frau Leuchtag: Deset čas.
Herr Leuchtag: Tolik čas?
Carl: No vy se tedy v Americe neztratíte.
Renault: Vlaju ve větru a vítr zatím vane převážně z Vichy.
Strasser: A kdyby se to změnilo?
Renault: Tuhle možnost Říše určitě nepřipustí.
Bulharka: Co je kapitán Renault zač?
Rick: Muž jako každý jiný, jen trochu víc.
(…)
Rick: A vy chcete vědět…
Bulharka: Jestli bude držet slovo? (o Renaultovi)
Rick: Vždycky ho držel.
Bulharka: Monsiuer Rick, vy jste muž, kdyby vás někdo miloval opravdově, tolik že by vaše štěstí bylo to jediné, po čem na světě touží, ale udělala by kvůli tomu něco špatného, mohl byste jí odpustit?
Rick: Žádná mě tolik nemilovala.
Host: Co myslíte, hraje se tu poctivě?
Carl: Poctivě? Na to můžete vzít jed.
Jan: Pane kapitáne, mohl bych vám… (chce kapitánovi předat peníze za víza)
Renault: Ó, tady ne, prosím. Přijďte ráno do mé kanceláře. Provedem to oficiálně.
Jan: Budeme tam v šest.
Renault: Já tam budu v deset.
Renault: Proč mi kazíte moje románky?
Rick: Mám takovou slabost pro lásku.
Renault: Protentokrát vám to prominu, ale zítra přijdu s jednou úchvatnou blondýnou a velmi by mě potěšilo, kdyby prohrála.
Ilsa: Můžeme dostat stůl blízko něj (Sama)?
Lászlo: A co nejdál od majora Strassera - pokud možno?
Rick: Takhle zeměpisně to nebude lehké uspořádat.
Lászlo: Musíte mít nějaký důvod, proč mi je nedáte.
Rick: To mám. Zkuste se zeptat své ženy.
Lászlo: Co prosím?
Rick: Říkám – zeptejte se ženy.
Lászlo: Mé ženy?
Rick: Ano.
Rick: Jak mi to tu můžete zavřít? Proč?
Renault: Byl jsem v šoku - v šoku když jsem zjistil, že se tu hrají hazardní hry!
Krupiér: Vaše výhra, pane.
Renault: Ó, děkuji mnohokrát.
Ilsa: Prosím tě, nechoď na tu schůzi odboje.
Lászlo: Málokdy má muž příležitost ukázat své ženě, jaký je hrdina.
Ilsa: Nežertuj.
Lászlo: Bylo ti v Paříži samotné smutno?
Ilsa: Ano, Viktore, bylo.
Lászlo: Vím, jaké to je, být osamělý. Nechceš se mi s něčím svěřit?
Ilsa: Ne, Viktore, není s čím.
Lászlo: Hrozně moc tě miluju, lásko.
Ilsa: Ano, ano, já vím. (…) Viktore, ať udělám cokoliv, věříš mi, že, že…
Lászlo: Nemusíš mi nic říkat, věřím ti.
Lászlo: Víte, jak mi připadáte? Jako člověk, co se snaží sám sebe přesvědčit o něčem, čemu nevěří. Každý z nás je osudem předurčen – k dobru nebo zlu.
Rick: Tak to bych se divil.
Lászlo: Mám totiž pocit, že utíkáte sám před sebou, ale nikdy se vám to nezdaří.
Rick: Zdá se, že o mně víte všechno.
Lászlo: Vím toho o vás víc, než byste čekal. Například vím, že milujete jednu ženu. Je to opravdu dost zvláštní, že oba milujeme stejnou ženu. Hned první večer v tomhle baru jsem věděl, že mezi vámi a Ilsou něco je. Není to však ničí vina. Tak nežádám vysvětlení. Jen o jedno vás prosím. Mně ty tranzitní listy nedáte. V pořádku. Ale má žena musí být v bezpečí. Použijte laskavě ty listy, abyste ji dostal z Casablancy.
Rick: Tak ji milujete...
Lászlo: Zdá se, že ve mně vidíte jen vůdce odboje, ale přesto jsem člověk. Ano, miluju.
Rick: A nezapomeňte, tahle zbraň vám míří přímo na srdce.
Renault: Tak tam jsem nejméně zranitelný.
Rick: V hloubi duše oba víme, že patříš k Viktorovi. Pomáháš mu v práci, dodáváš mu sílu. Když to letadlo odletí a ty s ním nebudeš, budeš toho litovat. Dnes možná ne, možná ani zítra, ale brzy a až do konce života.
Ilsa: Ale co my dva?
Rick: Nám zůstane Paříž. Ztratili jsme ji, než jsi přijela do Casablancy. Ale včera v noci se nám vrátila.
Ilsa: A já řekla, že tě nikdy neopustím.
Rick: Taky neopustíš. Jenže mě tu čeká těžký úkol. Tam kam půjdu, se mnou nemůžeš, to co mám před sebou, není pro tebe. Ilso, neumím hovořit vznešeně, ale není tak těžké pochopit, že v tomhle šíleném světě nestojí problémy tří lidiček jako jsme my ani za zlámanou grešli. A jednou to pochopíš. No tak. Na tebe a tvou krásu.
Lászlo: Všechno v pořádku.
Rick: Až na jednu věc. Než odletíte, musím vám ještě něco říct.
Lászlo: Není třeba, abyste mi cokoliv vysvětloval.
Rick: Stejně to udělám. Mohlo by to být v budoucnu pro vás důležité. O našem vztahu s Ilsou už víte.
Lászlo: Ano.
Rick: Ale nevíte, že byla u mě včera v noci, když jste tam byl vy. Přišla si pro ty tranzitní listy. Je to tak, Ilso?
Ilsa: Ano.
Rick: Zkoušela všechno, aby je dostala, ale nic nezabralo. Všemožně se mě snažila přesvědčit, že mě pořád miluje, i když je to už dávno pryč. Kvůli vám předstírala, že není a já ji nechal předstírat.
Lászlo: Rozumím.
Rick: Tady jsou.
Lászlo: Díky. Jsem vám vděčný. Vítejte zpět v boji. Teď vím, že naše věc zvítězí.
Renault: Měl jsem pravdu, jste obyčejná citlivka.
Rick: Zůstaňte, kde jste. Nevím, co máte na mysli.
Renault: To co jste udělal pro Lászla, jakou báchorkou jste Ilsu přiměl s ním odejít. Něco málo o ženách vím, příteli. Sice šla, ale věděla, že lžete.
