Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1872)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) byl ruský spisovatel považovaný za předchůdce psychologického románu, jedna z nejvýznamnějších postav světové literatury vůbec.

---

Zápisky z mrtvého domu (1862)

• Peníze jsou ražená svoboda.
• Člověk je tvor, který zvykne všemu - tohle je tuším jeho nejlepší definice.
• Rus vůbec nerad krmí psa.
• Rus vždycky pociťuje k opilému jisté sympatie.
• A jak dovedli nadávat (trestanci)! Tak vybraně, umělecky.
• Byl to strašný hrdlořez, klidně zabíjel starce i děti - člověk neobyčejně silné vůle a s hrdým vědomím své moci.
• Podloudník je trochu jako básník.
• Uvědomit si vinu a dědičný hřích je ještě málo, velmi málo, je třeba mu zcela odvyknout. A to nejde tak rychle.
• Právo tělesného trestu dané jednomu nad druhým, je jedním z vředů společnosti, jedním z nejmocnějších prostředků, jimiž v ní lze zničit každý zárodek, každý pokus o dosažení občanských práv, a je jistou příčinou jejího nevyhnutelného a neodvratného rozkladu.
• Leckterý člověk ani nikoho nezabil a přece je horší než ten, kdo se sem dostal za šest vražd.

Zločin a trest (1866)

• Člověk si zvykne na všechno, lotr.
• Mluvit nesmysly — to je jediné privilegium člověka, které jej odlišuje od ostatních živočichů.
• „Jsi gentleman,“ říkali mu. „Neměls zabíjet lidi sekyrkou; tím se nemá gentleman zabývat.“
• A i kdyby byla lichotka sebehrubší, přece se bere nejméně z poloviny vážně.
• Pust mě, ale neopusť.
• Kdo dva zajíce honí, žádného nechytí.
• Jen žít, žít, žít! Žít jakkoli, ale žít...!
• Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek.
• Říká se přece: „Jsi nemocen, a proto je to, co se ti zjevuje, pouhý neexistující přelud.“ Ale v tom je přece pramálo logiky. Souhlasím, že přízraky se zjevují jen nemocným. Ale to přece dokazuje jen a jen to, že přízraky se mohou zjevovat výhradně nemocným, a nikoliv to, že jako takové neexistují.
• Síly je třeba, bez síly ničeho nedokážeš a sílu získáš jedině silou.

Idiot (1866)

• Tolik si jí vážil a tak se jí bál, že ji bezmála miloval.
• Krása ... spasí svět.
• Přiveďte vojáka a postavte ho za boje přímo před jícen děla, střílejte na něho, on stále ještě bude doufat, ale přečtěte témuž vojákovi neodvolatelný rozsudek a on zešílí nebo se rozpláče.

Bratři Karamazovi (1879–1880)

• Lidé někdy mluví o zvířecí krutosti, ale to je velká nespravedlnost a urážka zvířat. Zvíře nemůže být nikdy tak kruté jako člověk, tak umělecky kruté. Tygr jen trhá a hryže, to je vše, co svede. Nikdy ale nepřibije druhého člověka za uši, i kdyby toho byl schopen.
• Myslím, že ďábel neexistuje, avšak člověk jej vytvořil, vytvořil jej jako svůj obraz a podobu.
• Kdybys zničil v lidstvu víru v nesmrtelnost, nevyschla by pouze láska, ale všechna životní síla, která udržuje život světa.
• Krása je strašná a děsná věc! Je hrozná, neboť ji nikdo nepronikl, Bůh před nás neklade nic než hádanky. Zde se hranice setkávají a všechny protiklady existují bok po boku.
• Hrozné je, že krása je tajemná a právě tak hrozná. Bůh a ďábel zde bojují na bojišti lidského srdce.
• Lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milují své mučedníky a ctí ty, které zabili.
• Když vyženou Boha ze země, my jej ubytujeme v podsvětí.

Uražení a ponížení (1861)

• Chceš-li být ctěn ostatními, velkou věcí je ctít sám sebe. Jen tím, pouze sebeúctou donutíš ostatní, aby tě ctili.

Připisované

• Ach ty přízemní povahy! I ta jejich láska se podobá nenávisti.
• Ať jsem, kdo jsem, nebudu jednati proti svému svědomí.
• Bez vyšší ideje neobstojí ve světě ani člověk, ani národ.
• Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.
• Hloupost je stručná a bez lsti, kdežto rozum se vykrucuje, rozum je podlec; hloupost je přímá a poctivá.
• Hlupák, který poznal, že je hlupák, už není hlupák.
• Jsou okamžiky – je to cosi, co trvá jen pět, šest vteřin – kdy cítíte pojednou přítomnost věčného souladu. Úkaz ten není ani pozemský, ani nebeský, je to jasný a nesporný pocit. Zdá se vám pojednou, že jste ve styku s celou přírodou, a řeknete si: ano, to je pravda.
• Kdo nemá peněz, je chudý, kdo nemá přátel, je chudší, ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.
• Krása je strašlivá věc. Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce.
• Krása ... spasí svět.
• Láska je buď malá, nebo velká: nenávist vždy velká.
• Láska je všemohoucí, neboť každého člověka od základu změní.
• Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.
• Lásku, vlídnost a bratrský soucit potřebuje nemocný někdy více než všechny léky.
• Manželka je přirozeným nepřítelem každého muže.
• Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl stvořen Bohem.
• Největší štěstí je, když člověk ví, proč je nešťasten.
• Nejvýhodnější výhodou člověka je, že může jednat nevýhodně.
• Neschopnost milovat: to je peklo.
• Pracuj neustále! Vzpomeneš-li si v noci, když jdeš spát: „Neudělal jsem, co bylo třeba,“ tak vstaň a udělej to!
• Příčinou každé sebevraždy bývá nešťastná láska - někdy k ženě, a vždy k životu.
• Štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování.
• Utrpení — to je život. Bez utrpení jaké by bylo v něm potěšení?
• V rohu map z 15. století bývá prázdný prostor bez tvaru a jména, kde jsou napsána tři slova: hic sunt leones. Onen temný kout je i v člověku. Vášně obcházejí a bouří kdesi v nás, a v tomto temném prostoru duše lze oprávněně říci: zde jsou lvi.
• Zdá se, že ve druhé polovině lidského života převažují jen návyky, které jsme si vybudovali v té první.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve Wikipedii