Henry David Thoreau

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Henry David Thoreau

Henry David Thoreau (12. července 1817 Concord, Massachusetts, Spojené státy americké - 6. května 1862 Concord, Massachusetts, Spojené státy americké) byl americký filozof, esejista, moralista a básník.


  • Lidé se trefí jen tam, kam míří. A proto - ač se jim to právě ani trochu nedaří - měli by raději mířit vysoko.[1]
  • Nejlepší je ta vláda, která nevládne vůbec.
  • Armádě o třech divizích možno odejmouti velitele a uvésti ji v nepořádek; ale nejponíženějšímu a nejprostšímu muži nemožno odejmouti jeho myšlenku.
  • Bosé nohy jsou starší nežli střevíce.
  • Buďsi tvůj život jakkoli nízký, pusť se s ním do křížku a žij jej; neprchej před ním a nespílej mu. Není tak špatný, jako ty jsi. Vypadá nejubožeji, když jsi nejbohatší. Sudílek najde i na ráji chyby. Miluj svůj život tak chudý, jak je.
  • Býti probuzen znamená býti živ.
  • Civilizace sice zdokonalila naše domy, ale nezdokonalila také tak lidí, kteří v nich obývají. Vytvořila paláce, ale nebylo tak snadno vytvořiti šlechtice a krále.
  • Cožpak musíme vždy hleděti k tomu, abychom měli stále více. Nemohli bychom se spokojit také někdy s málem?
  • Čas je jenom proud, ve kterém chytám ryby, piji z něho, ale zatím co piji, vidím písčité dno a vidím, jak je mělké. Jeho sotva znatelný tok odplyne, ale věčnost zůstává.
  • Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama.
  • Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starati.
  • Dejte mi chudobu, která se těší pravému bohatství.
  • Dříve než ozdobíme své domy okrasami, očišťme jak své zdi, tak svůj život, a základem všeho učiňme krásnou domácnost a krásný život; doposud smysl pro krásu pěstujeme většinou venku, kde není ani domu, ani domácího pána.
  • Chudoba jedné třídy vyrovnává přepych třídy druhé.
  • Jako se nám každé roční počasí zdá nejlepší, když přijde jeho doba, tak příchod jara jest jako stvoření kosmu z chaosu a uskutečnění Zlatého věku.
  • Jestliže jste postavil vzdušný zámek, vaše práce nemusí být zbytečná. Nyní k němu dělejte základy.
  • Jestliže snahy člověka civilizovaného nejsou cennější než divochovy, užívá-li většiny svého života, aby si zajistil jenom nutné životní potřeby a pohodlí, proč by měl míti lepší obydlí než divoch?
  • Jest úlohou jednoho každého svůj život i v podrobnostech sám si vytvořiti, život hodný názoru, k němuž se povzneseme ve svých nejvznešenějších a nejpřísnějších chvílích.
  • Jitro, jež jest nejpamětihodnější dobou dne, jest hodinou probuzení. Tu je v nás nejméně spavosti a probouzí se aspoň na hodinu jedna část naší bytosti, která jinak ve dne i v noci dříme.
  • Jsme předmětem experimentu, který mě nemálo zajímá. Nemůžeme se za těchto okolností obejíti na chvilku bez společnosti našich kmoter – míti své vlastní myšlenky, jež by nás povzbuzovaly? Konfucius má pravdu: „Ctnost nezůstává opuštěným sirotkem; musí nezbytně míti sousedy.“
  • Každý ať řekne, co říci má, a ne, co by měl. Jakákoli pravda je lepší než zdání.
  • Kdybych byl obmezen po všechny své dny na kout podkrovní světničky jako pavouk, svět by byl pro mne právě tak široký, pokud bych měl kolem sebe své myšlenky.
  • Má-li tvá ruka nadbytek, buď štědrý jako strom datlový; ale nemůžeš-li nic poskytnouti, buď azaď, neboli muž volný jako cypřiš.
  • Měli bychom rozdávati svou odvahu, a ne své zoufání, svou dobrou mysl a zdraví, a ne svou chorobu, a starati se, aby se nákazou nešířila.
  • Miluji samotu. Nikdy jsem nepřišel na druha, který byl tak družným jako samota. Vyjdeme-li mezi lidi, jsme větším dílem opuštěnější, než když zůstaneme ve světnici. Myslící nebo pracující muž je vždy o samotě, ať je kdekoli. Samota se neměří mílemi cesty, jež jsou mezi člověkem a jeho bližními.
  • Myšlením můžeme býti bez sebe a přece býti při smyslech.
  • Naše vynálezy jsou obyčejně pěkné hříčky, jež odvracejí naši pozornost od věcí vážných.
  • Náš národ už nesmí mít otroky a vést válku s Mexikem, byť by pro to přestal být národem.
  • Není-li člověk nový, jak se mohou hoditi nové šaty?
  • Není nikdy příliš pozdě, abychom se vzdali svých předsudků.
  • Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.
  • Ozvěna jest do jisté míry původní zvuk a v tom jest její kouzlo a půvab. Je to nejen opakování toho, co je ve zvuku znovu opakování hodno, nýbrž částečně i hlas lesa; táž obyčejná slova a zvuky, ale zpívané lesní nymfou.
  • Proč žijeme v takovém kvapu a životem tak plýtváme? Jsme odhodláni zemřít hlady dříve, než jsme hladovi.
  • Přesvědč se, abys vždy poskytoval chudým pomoci, které nejvíce potřebují, a byť vlastní tvůj příklad daleko nestačil. Dáváš-li peníze, dej také sama sebe, nejenom peníze. Někdy se dopouštíme podivných chyb. Často chuďas je spíše špinavý, roztrhaný a hrubý, než aby trpěl zimou a hladem. Je v tom částečně jeho záliba, nejenom jeho neštěstí. Dáš-li mu peníze, snad si za ně koupí více hadrů.
  • Rádi zveličujeme důležitost každé své práce, a přece co věcí jsme ještě nevykonali!
  • Stáří není o nic způsobilejší poučovati, než mládí, neboť nezískalo tolik, kolik ztratilo.
  • Světlo, které nám zcela oslňuje zrak, je pro nás tmou. Jenom ten den vysvitne, pro nějž jsme probuzeni. Ještě další den se chystá vzejít. Slunce není víc než jitřenkou.[1]
  • To, čím se lidé liší od němé tváře, praví Menicus, jest velmi nepatrné; nízký dav to ztrácí velmi brzo; vyšší lidé to pečlivě střeží. Kdož ví, k jakým výsledkům by dospěl náš život, kdybychom dosáhli čistoty?
  • Tisíckrát sekne do větví zla ten, kdo má namířeno na kořen, a možná, že ten, kdo věnuje nejvíce času a peněz nuznému, svým způsobem života nejvíce rozplizuje bídu, kterou se marně snaží zmírniti. Je jako pobožný otrokář, který obětuje výnos každého desátého otroka na to, aby ostatní nemusili v neděli pracovati.
  • Užij času a pusť se do nějaké pořádné práce.
  • Věci se nemění. My se měníme.
    Things do not change; we change.[2]
  • Veřejné mínění je chabým tyranem proti našemu nejosobnějšímu mínění.[1]
  • Vesmír jest rozsáhlejší než náš názor o něm.
  • Většinu toho, co moji sousedé nazývají dobrým, pokládám za špatné a lituji-li čeho, je to asi mé dobré chování. Jaký zlý duch mě to posedl, že se chovám tak dobře? Povídej si věci sebemoudřejší, ty starý muži, který žiješ ve vší počestnosti už sedmdesát let – slyším neodolatelný hlas, který mě od toho všeho zrazuje. Každá generace opouští podniky generace následující, jako myši opouštějí ztroskotané lodě.
  • Vy, kteří řídíte věci veřejné, nač třeba vám používati trestů? Milujte ctnost a lid bude ctnostný. Ctnosti muže vysoko postaveného jsou jako vítr; ctnosti muže obyčejného jsou jako tráva; tráva, vane-li přes ni vítr, shýbá se.
  • Zbytečné bohatství kupuje zas jen zbytečnosti. Ke koupi toho, čeho duše potřebuje, není třeba peněz.
  • Žádnému, byť sebestaršímu myšlení a konání nevěřme bez zkoušky.
  • Valná část lidí žije v tichém zoufalství. To, čemu se říká odevzdanost, je zatvrzelé zoufalství. Ze zoufalého města odcházíte na zoufalý venkov, jen abyste se potěšili nádherou norků a ondater. Navyklé, leč neuvědomované zoufalství prostupuje skrytě i tak zvané hry a kratochvíle. Žádné zábavné rozptýlení v nich nenacházíte - to se totiž dostavuje až po práci. Je však charakteristickým rysem moudrosti uvarovat se zoufalého počínání.[1]
  • Žádný zákon nikdy neučinil lid více spravedlivým a dvojnásobně to platí o úctě k zákonu.
  • Mnoho mužů slouží státu ne jako lidé, ale jako stroje. Oni tvoří armádu, zálohy…ve většině případů nevládnou vlastním úsudkem, nebo morálním smyslem, jsou jako stromy a půda a kameny….Takoví lidé si nezaslouží více respektu než slamění strašáci. Mají stejnou cenu jako poslušní psi nebo koně. A přece jsou právě tito lidé považováni za dobré občany.
  • Moudrý člověk může být užitečný jenom jako člověk, ne jako kus hlíny, který chrání noru před průvanem, takovou službu zvládne i jeho prach.
  • Ani na okamžik nemohu uznat svoji vládu, která také vládne otrokům.
  • Když se z vady stane samotný mechanismus, když se útlak a loupení mění v instituci, říkám, takového útlaku je nutno se zbavit.
  • Na jediného mravného člověka připadne devět set devadesát devět patronů mravnosti, je ale lepší mít co do činění se skutečným vlastníkem mravnosti než s jejím dočasným strážcem.
  • Volby jsou vždycky tak trochu hazardní hrou, jako dáma nebo vrchcáby, s lehkým morálním nádechem, je to hra s dobrem a zlem, která klade otázky po morálce, a určitá sázka tuto hru přirozeně doprovázíPovaha voličů není v sázce. Odevzdávám svůj hlas, jak považuji za správné, ale nejsem příliš znepokojen tím, zda li moje pravda převáží. Závaznost rozhodnosti většiny proto nikdy nesahá za hranice účelnosti. Volit pravdu ještě neznamená pro tuto pravdu něco udělat..…Moudrý člověk ale nemůže ponechat pravdu v rukou náhody, nebo doufat, že se pravda uplatní prostřednictvím vlády většiny. V činech mas je jenom málo mravnosti…Urychlit zrušení otroctví mohou jenom hlasy lidí, kteří touto volbou chtějí potvrdit svou vlastní svobodu.
  • Není samozřejmou povinností zasvětit svůj život vykořenění jakéhokoli, i toho největšího zla, je mnoho dalších důležitých záležitostí, které se ucházejí o naši pozornost, je ale povinností každého nestat se součástí zla, nepodporovat zlo svými činy.
  • Po počátečním studu z prvního zločinu přichází lhostejnost a z nemorálnosti se stane jenom cosi, stojící „mimo morálku“
  • Jenom ten největší nezájem může zabezpečit přetrvávání nejvážnějších a nejčastějších chyb. Ti, kteří nesouhlasí s povahou a politikou naší vlády a přece jí propůjčují svoji loajalitu a podporu, jsou bezpochyby jejími nejuvědomělejšími podpůrci, a proto nejvážnější překážkou reforem.
  • Když vás soused ošidí o jediný dolar, nespokojíte se s tímto vědomím…podniknete účinné kroky k tomu, abyste své peníze dostali zpět a už nikdy nebyli podvedeni. Činy založené na principu – na smyslu pro pravdu a konání pravdy, mění stav věcí i naše vztahy, a jsou proto nezbytně revoluční, odporují tomu, co bylo…tvoří hranici mezi ďábelským a božským.
  • Ať je váš život protitřením, které mašinérii definitivně zastaví. Povinností každého je ujistit se, že se ničím nepropůjčuje zlu, které sám odmítá.
  • Nepřišel jsem na tento svět, abych ho učinil tím nejlepším místem pro život, ale abych v něm žil v dobrém nebo špatném. Každému je souzeno dělat jenom něco, protože nikdo nemůže dělat všechno. Důležité je, aby nikdo nedělal nic zlého.
  • Jestliže vlády nemají zájem naslouchat mým peticím, proč bych já měl naslouchat peticím jejich?
  • Nezáleží na tom, jak nevýznamným zdá se býti počátek, co je jednou řádně vykonáno, je vykonáno navždy.
  • Menšina je bezmocná, a pokud se podřizuje většině, není dokonce ani menšinou, ale je neporazitelná, když se do věci vloží celou svou vahou.
  • Nenarodil jsem se proto, abych byl k něčemu donucován, vždy budu dýchat po svém vlastním způsobu. Uvidíme, kdo je silnější. Jakou sílu mají masy? Jenom kteří se řídí vyššími zákony než já, mne mohou k něčemu nutit… Nechci ani slyšet o lidech, kteří by byli většinou nuceni žít určitým způsobem života.
  • Já nejsem zodpovědný za úspěšné fungování mašinérie společnosti. Chápu, že když vedle sebe vzklíčí žalud a kaštan, oba se snaží získat pro sebe co nejvíce místa, a oba se při tom řídí svými vlastními zákony a rostou a kvetou, jak nejlépe dovedou, až třeba jeden z nich zastíní a zahubí toho druhého. Když rostlina nemůže žít podle své povahy, zahyne. O člověku to platí taktéž.
  • Nemoudří vládci a reformátoři nemohou překážet člověku, který se těší svobodným myšlenkám, představám a fantaziím.
  • Svobodný a osvícený stát může existovat jen tam, kde jedinec je uznáván jako vyšší a nezávislá síla, ze které pak pochází síla a autorita státu a dle toho je s jedincem také tak nakládáno.

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 THOREAU, Henry D.. Walden aneb Život v lesích. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0278-4.  
  2. THOREAU, Henry David. True Harvest: Readings from Henry David Thoreau for Every Day of the Year. [s.l.] : Unitarian Universalist Association of Congregations, 2005. (angličtina) 

Externí odkazy[editovat]