Jan Amos Komenský

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Jan Amos Komenský

Jan Amos Komenský (28. března1592, Uherskobrodsko-15. listopadu 1670 Amsterdam, Nizozemí) byl moravský biskup Jednoty bratrské, teolog, filozof, pedagog a spisovatel.


  • Bez příkladů, pravidel a cvičení buď ničemu se nevyučuje a neučí, nebo ničemu dobře.[1]
  • Čemukoli vyučuješ, hleď aby jasná pravda byla.[1]
  • Člověk dokonale učený jest strom na kořenu vlastním stojící, svou vlastní vláhou se napájející, vždycky stále a čím dále tím silněji rostoucí, zelenající se, kvetoucí, ovoce nesoucí.[2]
  • Dobrý učitel, dobrý učeň, dobré učení mocně umění rozmnožuje.[1]
  • Neznámému nejinak než pomocí něčeho známého učí se.[1]
  • Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.
  • Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.
  • Nikdy nebylo mým úmyslem latinsky něco psát, natož vydávat. Toliko svému národu abych prospěl některými knihami sepsanými v mateřském jazyce, taková touha mě pojala už jako jinocha a neopustila po celých těch padesát let; k jiným věcem jsem byl přiveden jenom časovými příležitostmi. Abych ovládl svůj jazyk, začal jsem roku 1612 (za pobytu v Herbornu) skládat Poklad jazyka českého, to jest co nejúplnější slovník, přesnou mluvnici, ozdobné i výrazné způsoby mluvy a přísloví. Všechno to jsem svědomitě sbíral, a přičinil jsem se, aby všechno bylo souběžné a souladné s latinou, aby se mohla vyjádřit slova, úsloví, zvláštnosti, pořekadla i sentence se stejnou ušlechtilostí a stejným důrazem (vlastní výrazy vlastními, obrazné obraznými, starobylé starobylými, žertovné žertovnými, průpovídkové průpovídkovými atakdále) tak, aby se kterýkoli spisovatel s nejumnější latinou mohl překládat do češtiny a naopak se stejnou uhlazeností.
  • Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím.
    Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! A pro tuto naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých zdědila:
    Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou Mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán.
    Druhé, poroučím tobě horlivou žádost k vyrozumívání vždy plnějšímu a jasnějšímu té pravdy Boží, abys znajíc Hospodina hojněji jej poznávati se snažovala. A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou.
    Třetí, poroučím obzvláště také milost (lásku) k církevnímu řádu a milostné té kázni, kteráž mezi dítkami Božími býti má a musí.
    Čtvrté, odevzdávám horlivost k sloužení Pánu Bohu a k sloužení jemu jedním ramenem.
    Páté, odevzdávám tobě také a synům tvým snažnost v pulérování (tříbení), vyčišťování a vzdělání milého našeho a milostného otcovského jazyka.
    Šesté, odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější a zdárnější cvičení, nežli bývalo.
    Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské ("šestero odkazů")[3]
  • Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
  • Vzdělancům mého národa: Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost. Vidíte, co všechno nekonají jiné národy? S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky? Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům. Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti? Kdo napsal našim lidem o stavbě světa? Kdo ukázal způsob, jak pozorovati po-hyby nebeské? Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles? Kdo otevřel divadlo okršku zemského? Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie? Kdo okusiti příjemnosti optiky? Kdo utkal pořad dějin? Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících? Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení? Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti? Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí? Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!
  • Není dobré zoufat si nad pokrokem.
  • Omnia sponte fluant, absint violencia rebus. - Vše nechť se děje po dobrém, nechť není násilí v ničem.
  • Vše ať se děje přirozeně, násilí ať se vzdálí ze všeho, co se děje.[4]
  • Pochlebování je falešný peníz, který udržuje v oběhu jen naši marnivost.
  • S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.
  • Všeliké kvaltování a vody pití toliko pro hovada dobré jest.
  • Když se člověk oddaluje od člověka, když člověk nedovede snášet člověka, když člověk zuří proti člověku, je to zřejmý úpadek lidství.
  • Má-li být však náprava úspěšná, musí být komplexní a všestranná, neboť "nebude-li současně napravovat všechno, co vzájemně souvisí, nikdy se nedostanete kupředu..."
  • Co nevytvoříte v čase, který je Vám vyměřen, nikdo to za Vás již nevykoná.
  • Je třeba se vystříhat toho, abychom se někdy nespokojovali světlem odraženým a nezanedbávali světlo prvotní, neboli přímo dopadající. Chováme-li se k němu totiž příliš nedbale, můžeme ho pozbýt.
  • Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.
  • Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly našeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí, a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic.
  • Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno.[5]
  • Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil aby odstranila světlo.[6]
  • Jen to chci nyní připomenouti: Nesmí se mluvit o pošetilosti, jestliže někdo důvěřuje v dobrou věc a spoléhaje na Boha chtěl by a měl by odvahu volati na celý svět a celé lidské pokolení, aby zmoudřelo.Jednoho jest potřebí[7]
  • Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stát se hlupákem.
  • Tak zajisté slovo boží v Písmě na hromadách ležící jest v částečkách svých povážené jako materie, z ktere se něco vyváděti musí.[8]
  • Základem zdraví a štěstí je střídmost ve všem, v jídle, v pití i v jiných požitcích. To je tajemství dlouhověkosti.[9]

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 377–378.  
  2. KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 375.  
  3. cit.dle Štěpán Šoltész: Dějiny křesťanské církve. Kalich Praha 1971, 3.vydání, s.105
  4. SMÉKAL, Vladimír. Transakční analýza: Příručka [RTF online]. Brno : 2001. S. 18. Dostupné online.
  5. Galerie Cesty ke světlu, leták k výročí 415 let od narození Jana Amose Komenského (28.3.1592 - 15.11.1670) Vybráno z díla J.A.Komenského
  6. Galerie Cesty ke světlu, leták k výročí 415 let od narození Jana Amose Komenského (28.3.1592 - 15.11.1670) Vybráno z díla J.A.Komenského
  7. cit.dle Na každý den 1976. Kalich Praha 1975, s.99.
  8. Zpráva a naučení o kazatelství - Suma kazatelského umění
  9. Rodina, 1974, roč. V, čís. 1, s. 25. (slovensky)

Externí odkazy[editovat]