Jean de La Fontaine
Z Wikicitátů
Jean de La Fontaine (1621-1695) byl francouzský básník, prozaik a dramatik, známý především jako autor dvanácti knih bajek.
- Ani má spíž, ani má skrýše se nenaplní žvaněním.
- Co je z radosti, na kterou bázeň vrhá stíny!
- Jen blázen může chtít světu se zavděčit a sebe uspokojit.[1]
- Jen sobě věřme však – příteli nejlepšímu.
- Každý lichotník na účet všech svých posluchačů žije.[1]
- K čemu je, běda, dobré bydlo, ztratíme-li s ním svobodu?
- Láska je prapodivný vládce a šťastný ten, kdo nesetká se leč v knihách s její krutostí!
- Lidé, kteří mlčí, jsou nebezpeční.[1]
- Když voda ohne hůl, můj rozum zas ji srovná.[1]
- Láska se podobá rannímu stínu, v každém okamžiku bývá menší; ale přátelství se podobá stínu večernímu, roste, dokud slunce života nezapadne.[1]
- Máš-li nás, Lásko, v moci své, můžeme rozumu dát sbohem.
- Myslím, že na světě zbabělce nenajdete, který by nepoznal většího, než je sám.
- Na světě běhá mnoho lidí, pro něž je šita tato věc: na dálku velikán, však zblízka pitomec.
- Nejdřív mě zachraň, milý příteli, pak měj si proslov převeliký.
- Nejhorším soupeřem je malý nepřítel, jenž bývá neviděn…
- Pomoz mi, příteli, nejprve z mé bídy, řečnit můžeš potom.[1]
- Pravdu přijímá člověk chladně, lež se zápalem.[1]
- Přátelství jednoho moudrého člověka je lepší než přátelství všech nerozumných.[1]
- Těm státům přeběda, jež klesly v omyly![1]
- Trpělivost a dlouhý čas zmohou víc nežli vztek a síla.
- Za všech dob trval úděl zlý, že rozmar mocnějších ti malí platili.
- Žádná cesta posetá květy nevede ke slávě.[1]
