Johann Wolfgang Goethe
Z Wikicitátů
(Přesměrováno z Johann Wolfgang von Goethe)
Johann Wolfgang von Goethe (28. srpna 1749 - 22. března 1832) byl německý spisovatel, dramatik, básník, filozof a humanista. 10 let zastával funkci ministra ve Výmarském knížectví.
Obsah |
[editovat] Faust
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce? Chceš lítat a máš strach ze závrati?“ (Faust)
[editovat] O životě
- Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý. V podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jak byl.
- Jakmile si začneš věřit, budeš vědět jak žít.
- Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov.
- Mládí není období života, ale duševní stav.
- Neužitečný život je předčasná smrt.
- Samota je hezká věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co dělat.
- Ve všem je lépe doufat než zoufat, neboť kdo může určit možné?
- V mládí každý věří, že svět začal teprve jím, že je tu vlastně všechno jen kvůli němu.
- Žijete-li nebezpečně, žijete dobře.
- Ten kdo nedokáže mít přehled o své minulosti v rozmezí alespoň tří tisíc let, žije jenom ze dne na den.[1]
[editovat] O lásce
- Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.
- Láska jsou dvě těla a jedna duše, dvě srdce a jeden tlukot.
- Láska nemá jen pálit, ale i hřát.
- Láska vždy přetrvává, ať jí vše dáváme nebo vše odpíráme.
- Lépe je být smutný s láskou než být veselý bez ní.
[editovat] O manželství
- Jediné „ano“ nás zavazuje velmi mnoho snášet.
[editovat] O lidech
- Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.[2]
- Člověka nikdo neklame, člověk se klame sám.
- Člověk musí být někdo, aby mohl něco dokázat.
- Člověk neztrácí vždy, když se něčeho odříká.
- Dokonalost je norma nebes. Pouze touha po dokonalosti je norma člověka.
- Jsme zvyklí na to, že se lidé vysmívají, čemu nerozumí.
- Veselému člověku připadá veselý celý svět.
- V ničem neukazují lidé jasněji svou povahu jako v tom, čemu se smějí.[3]
[editovat] Ostatní
- Ať král nebo poddaný, ten je nejšťastnější, kdo našel mír ve svém domově.
- Barbarství je nerozpoznání toho, co vyniká.[4]
- Co nevíš, to by mohlo posloužit. Co víš, ti není k praničemu.
- Co zkracuje mi čas? Tvořivost! Co prodlouží jej k nesnesení? Nečinnost!
- Chceš-li dostat chytrou odpověď, musíš položit chytrou otázku.
- Jedině pokud víme strašně málo, víme alespoň něco – se znalostmi rostou pochyby o nich.
- Jsem rád, když moudří muži promlouvají, když mohu chápat, jak to vlastně myslí.
- Kdo dozrál, tomu nic už nepostačí, kdo zraje, umí za vše vděčný být.
- Kdo se sám sobě nedokáže vysmát, nepatří mezi nejlepší.
- Kdo splete první knoflík, ten se už pořádně nezapne.
- Nasaď si paruku s kadeří na kadeři, choď na chůdách, jež celý loket měří, přec vždycky budeš, co jsi sám.
- Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.[5]
- Není nic půvabnějšího než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.[6]
- Rozděl a panuj, tak zní motto. Lepší je ale: Spoj a veď.
- Slova jsou jako listí na stromě, kde je listí hodně, tam je málo ovoce
- Šedá, brachu, všechna theorie, svěží zelení dýchá života vzrostlý strom.
- Talent se tvoří v tichu, charakter v proudu světa.
- Zbraň je tužkou v rukou analfabeta.
- Znalosti jsou málo, musíte je umět využít. Chtít je málo, musíte něco dokázat.
[editovat] Reference
- ↑ GAARDER, Jostein. Sofiin svět. Praha : Albatros, 2006. 430 s. ISBN 978-80-00-01748-8. s. 139.
- ↑ Křížovka a hádanka 12/2002
- ↑ Psychologie dnes 7-8./2008
- ↑ Eckermannovi 22. 3. 1831
- ↑ Maminka 1/2008
- ↑ Maminka 9/2007