Julian Tuwim
Z Wikicitátů
Julian Tuwim (13. září 1894 – 27. prosince 1953) byl polský básník židovského původu, jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků.
- Aby ses poznal s nejvzdálenějšími příbuznými, stačí zbohatnout.
- Budiž vyslechnuta i druhá strana – tento ušlechtilý aforismus vznikl ještě před vynálezem gramodesky.
- Druhá půlhodina každého slavnostního projevu trvá o tři hodiny déle než ta první.
- Hlupák dovede během hodiny dát víc otázek, než moudrý člověk odpovědí za celý život.[1]
- I ty nejkrásnější nohy někde končí.[2]
- Královna je žena, která vládne státu, jenž nemá krále, a která vládne státu, i když krále má.
- Neříkej hop, ani když přeskočíš. Nejdříve se podívej, do čeho jsi skočil![1]
- Pythagoras, když objevil pravdu, obětoval bohům sto volů; dodnes se voli třepou, když se objeví pravda.
- Říci někomu, že je idiot, to není někdy urážka, nýbrž diagnóza.
- Snem ženy je mít malou nohu a žít na velké.
- Spor je způsob, kterým utvrzujeme protivníka v jeho omylu.
- Svědomí, to je ten tichý hlásek, který nám šeptá, že se někdo dívá.[3]
- Telefon je ďábelský výmysl, který definitivně zmařil slabou naději na izolaci od dotíravců.
- Úspěch je něco, co ti přátelé nikdy neodpustí.[2]
- Užívání cizích slov je otázkou štěstí. Někdy se podaří říci je vhodně.
- Vzdělání moudrému ukazuje, jak málo ví, a hloupému dává iluzi, že ví hodně.[4]
- Žádat o radu znamená hledat ospravedlnění pro rozhodnutí, které jsme už učinili.
- Žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali.
- Život je takový úsek, který tvoří dvě poloviny: první polovinu nám kazí rodiče a druhou děti.[1]
