Leoš Janáček

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Leoš Janáček

Leoš Janáček (3. července 1854 – 12. srpna 1928) byl český hudební skladatel.


  • Hudba, toť akord, pánové![1][2]
  • Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, „krve se nedořežeš“. I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud „po zádech mráz nejde“, dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.[3]

Řekli o něm[editovat]

  • Janáček je nejoriginálnější zjev v pestré galerii muzikantských osobností kolem roku 1900. Všechno, co dělá, jako člověk, jako teoretik, jako pedagog, jako dramaturg svých operních textů, jako hudebník, nese pečeť jeho impulsivní, naprosto nezávislé osobnosti. Nechce se podřídit žádnému schématu a přistupuje ke svým kompozičním úkolům pokaždé znovu tak, jako by nebyla hudba před ním ještě vůbec vynalezena. – hudební vědec Hans-Heinz Stuckenschmidt[4]
  • Byla to hlava. Krásná, tvrdá, sebevědomá, neústupná. Palice to byla! Proto dovedl Janáček čekat. Proto měl tak úžasný smysl pro pomlky. – Václav Talich[4]
  • Jestliže mnoho klavíristů si dosud s Janáčkovým dílem neví rady, je to mimo jiné proto, že nepochopili, že základem jeho klavírní představivosti je zvuk cimbálu a také technika ovládání tohoto nástroje. – Josef Páleníček[2]

Reference[editovat]

  1. Český rozhlas D-dur 18. 1. 2008
  2. 2,0 2,1 Booklet CD Janáček, Leoš: Piano works. Supraphon 2005
  3. Janáček, Leoš: O průběhu duševní práce skladatelské, 1916. Cit. podle Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, s. 587
  4. 4,0 4,1 Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, s. 588

Externí odkazy[editovat]