Bylo by obtížné a pro mě dokonce odpuzující předpokládat, že Ježíš nikdy nepoložil skutečnou otázku, tedy otázku, na kterou neznal odpověď. To by z jeho lidství učinilo něco tak nepodobného našemu, že by se to už sotva mohlo nazývat lidstvím. Je pro mě snazší věřit, že když se zeptal: „Kdo se mě dotkl?“ (Lk 8,45), opravdu to chtěl vědět.[2] — Clive Staples Lewis, Sloni a kapradí : Poslední noc světa
Proč zrovna já? To je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime. Proč zrovna vy? A proč my, když se to tak vezme? Proč vůbec něco? Prostě proto, že tento okamžik je. Viděl jste někdy brouky lapené v jantaru?… A právě tak jsme my polapeni v jantaru tohoto okamžiku. Neexistuje žádné proto.[7] — Kurt Vonnegut, Jatka č. 5
Všechno spočívá v umění klást správné otázky.[8] — Ann Wigley, Přízrak červeného koně
↑SHAKESPEARE, William. Hamlet. Překlad Martin Hilský. Praha : Knižní klub (2002), III. 1. Str. 66.
↑
BASS, Eduard. Moje kronika. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1985. 320 s. Edičně připravily Marie Krulichová a Milena Vinařová, 22-110-85. S. 37.
↑Cit. dle Jarmila Víšková: Eduard Bass známý i neznámý. Česká literatura Vol. 35, No. 1 (1987), pp. 85-88, str. 87. jstor.org
↑ADAMS, Douglas. Stopařův průvodce po Galaxii (Odeon, 1990).
↑
WIGLEY, Ann. Přízrak červeného koně. Překlad Simona Stejskalová. 1. vyd. Třebíč : Arca JiMfa, 1998. 143 s. The Red Horse Haunting (1990). ISBN80-7221-014-9. S. 79.