Bojím se o češtinu, že se bude přizpůsobovat cizím vzorům i tím, že přestane přechylovat. A pak by mohla začít přestat i skloňovat. — Jiří Kraus[1]
Přechylování cizích ženských příjmení bude vždy přetlačovaná mezi bohemisty a ostatními a v dané chvíli zvítězí ten, kdo bude více křičet. — Eva Vašíčková[2]
Přechylovánípříjmení v češtině neboli odvozování ženských podob příjmení z příjmení mužských, a to příjmení domácího i cizího původu, je pro češtinu zcela přirozené. Účelem přechylování je smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nepřirozeným větám. — Ústav pro jazyk český AV ČR[1]
[Přechylování] Zdvihá nepřiměřenou vlnu emocí. Občas se ozvou čtenáři s tím, že jsme hlupáci, tupci, kteří se dávno měli poučit, jak se jména píšou u nich v Kanadě, v Německu či ve Spojených státech. My se však řídíme tím, aby čtenář okamžitě a bez pochybností věděl, o kom píšeme, zda o ženě, či o muži. — Eva Vašíčková[1]