Spravedlnost

Z Wikicitátů

Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.

Ve výrocích[editovat]

  • Překročuje meze spravedlnosti, kdo více činí, nežli k zachování jejímu potřebí jest.[1]František Palacký (Dějiny II. díl)
  • Spravedlnosť jest královna všech ctností, však to jest nejspravedlivěji, odplaty za spravedlivosť nehledati.[1]Brikcí z Licka
  • Bez spravedlnosti, pokud nesledují společný zájem, co jiného jsou království než velké loupeže?
    Augustinus, O obci Boží, 4.4.
  • Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu.
    Bible, Exodus 21,24-25.
  • Misericordia et veritas obviaverunt sibi: Justitia et pax osculatae sunt.
    Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.
    Bible, Žalm 85, verš 11
  • Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Bible, Matouš 5,6[2]
  • Chraň se zlého a čiň dobré, a přežiješ věky, neboť Hospodin miluje spravedlnost, neopouští svoje zbožné. Zločinci však zajdou, potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno. Spravedliví budou vlastnit zemi, budou ji obývat věčně.
    Bible, Žalm 37
  • Justitia suum cuique distribuit.
    Spravedlnost dává každému, co jeho jest.
    Marcus Tullius Cicero, De Natura Deorum, III, 38
  • Základem spravedlnosti je ovšem důvěra (fides), tj. stálost a pravdivost řečeného a dohodnutého: co se řekne, má se také stát.
    Marcus Tullius Cicero, De officiis, 1.7.23.
  • Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.
    Platón, Prótagoras 322d.
  • Když budeme totiž spravedliví, bohové nás nebudou trestat ... ale vpodsvetí budeme pykat za své priestupkyspáchané na tomto světě, ato nebo sami, nebo naše děti.
    Platón, Ústava, 2. kniha, 366 A
  • To, co jsme totiž hned na začátku při zakládání našeho státu určili jako obecnou povinnost nebo jistý druh toho, je podle mě spravedlnost ... každý jednotlivec by se měl zabývat pouze jednou činností ve prospěch státu, tou, pro kterou je svou přirozeností nejlépe uzpůsoben.
    Platón, Ústava, 433A, 157
  • Co jsou tedy království bez spravedlnosti, když ne velké lupičské bandy?
    sv. Augustín, De civitate Dei I, IV., 4.
  • Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří.
    Digesta I.1.1. [3]
  • Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.
    Blaise Pascal, Myšlenky, Zl. 298
  • Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přímku spravedlnosti a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za přímkou spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.“
    Emmanuel Lévinas [4]
  • Dokud je tu vlastnictví a dokud peníze budou mírou všeho, nemyslím si, že národ možná vést ať spravedlivě, nebo šťastně: ne spravedlivě, protože nejlepší věci dostávají nejhorší lidé; ani šťastně, protože vše se přerozděluje jen hrstce (a dokonce ani ta neni v každém ohledu šťastná), zatímco zbytek žije v absolutní bídě. ... cesta k veřejnému blahu je totiž prohlášení majetkové rovnosti. ... ať už jde o jakýkoliv velký národ, bohatství se vždy dělí jen mezi pár vyvolených, zatímco ostatním zůstává bída. Takže zde budou dvě vrstvy lidí, ti, kteří si zaslouží, aby se jejich osud změnil -to jsou ti zbyteční, zlomyslní a zlí ... a pak jsou tu ti, kteří slouží více veřejnosti než sobě, upřímní a dobří lidi.
    Thomas More, Utopie [5]
  • Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je spravedlivo, nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část.
    Thomas More, Utopie [6]
  • Ale věru, milý More, abych po pravděřekl, k čemu se má mysl kloní: mně se zdá, že všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno měří penězi, stěží může kdy nastat, aby byl stát zřízeni spravedlivé a prospěšné. ... Vždyť když u jistých národů každý hledí pro sebe uchvátit, co jen může, mohlo by být hmotných statkůsebevětší bohatství, a přece si je celé mezi sebou rozdělí několik jednotlivců, kdežto ostatním bude ponechána bída. A bezmála se stává, že spravedlivě by byli jedni hodni osudu těch druhých, protože boháči jsou hrabiví, nešlechetní a neužiteční, naproti tomu chudáci jsou mužové skromní, prostí a každodenní přičinlivos-tí zasloužilejší o celek než o sebe sam. ... Proto jsem pevně přesvědčen, že se statky nemohou nijak správně a spravedlivě rozdělit a že nelze lidské poměry šťastně uspořádat, leč úplným odstraněním soukromého vlastnictví; naopak, dokud to zůstane, zůstane vždy u daleko největší a daleko nejlepší části lidí soužení a neunikňutelné břemeno chudoby a bídy. I když připouštím, že jí lze poněkud ulehčit, přece tvrdím, že úplně ji odstranit nelze.
    Thomas More, Utopie [7]
  • A tak se zdá, jako by budto spravedlnost byla ctností jenom plebejskou, nízkou, a krčila se hodně hluboko pod vysokou úrovní královskou, anebo aspoň jako by byla dvojí spravedlnost, jedna, která sluší lidu, opěšalá a po zemi se plazící, neschopná nikdy překročit ohrady, ze všech stran svázaná hojnými pouty, a druhá, výsada vladařů, proti oné lidové stejně vznešenější jako s velikým odstupem volnější, taková, při níž vladařnesmí jen to, co nechce
    Thomas More, Utopie [8]
  • Vždyť jakápak je to spravedlnost, aby kdejaký šlechtic, klenotník, lichvář nebo konečně kterýkoli jiný z těch, kteří buď vůbec nic nedělají, anebo to, co dělají, je toho druhu, že to není pro stát valně potřebné, dosahoval ať zahálkou, ať zbytečným zaměstnáním života v přepychu a lesku?
    Thomas More, Utopie [9]
  • Nehledej velké bohatství, ale takové, jaké můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit v spokojenosti ... Nejprve hledejte ctnosti mysle; a jiné věci buď přijdou, nebo nebudou zapotřebí.
    Francis Bacon: Eseje, 1625 [10]
  • Můžeme pracovat v spravedlnosti a položit základnu, aby se Země stala společnou pokladnou pro všechny, bohatých i chudých ... že každý, kdo se narodil v zemi, může být živen Zemí, jeho matkou ... pracující společně jako synové jednoho otce, jak členové jedné rodiny, ne jeden nad druhým, ale všichni se na sebe dívají jako rovni ve stvoření.
    Gerrad Winstanley, 1649 [11]
  • Pramenem všech zákonů je obecná vůle. Spravedlivé zákony jednají v souladu s obecnou vůlí.
    Jean-Jacques Rousseau [12]
  • Spravedlnost člověka spočívá v tom, aby dal každému, co je jeho, zatímco Boží spravedlnost spočívá v tom, že požaduje od každého účet za to, co mu udělila.
    Jean-Jacques Rousseau, Emil aneb o vychování [13]
  • ... jen naděje spravedlivého člověka nás nikdy nelže.
    Jean-Jacques Rousseau, Emil aneb o vychování [14]
  • Výchova nás učí rozeznávat, co je spravedlivé a nespravedlivé.
    Gracchus Babeuf [15]
  • 20 vědeckých století muselo uplynout, než se vyskytl návrh na sebemenší úlevu osudu otroků; což je vskutku potřebou celých tisíciletí, aby naše oči prohlédli k pravdě, aby v nás vznikla myšlenka na akt spravedlnosti?
    Charles Fourier [16]
  • Snažte se především o království čistého praktického rozumu a o jeho spravedlnost a váš účel (dobrodiní věčného míru) vám bude přidán
    Immanuel Kant, K věčnému míru [17]
  • Zda se chce a může náš slovanský národ postavit celou svou silou za svá práva, zda si je chce a může vydobýt na základě spravedlnosti k sobě a jiným národům, o tom jednat, hle, toto je naše velká, svatá úkol!
    Pavol Josef Šafárik, Řeč na Slovanském sjezdu roku 1848 [18]
  • Pokud dosud nevládl světu skutečný rozum a skutočná spravedlnost, je tomu tak proto, že jejich dosud nikdo správně nepoznal.
    Friedrich Engels, Vývoj socializmu od utópie k vede (1880)
  • Pokud je stát institucí, která má právo vymáhat práva, zakazovat bezpečné soukromé vymáhání spravedlnosti, schvalovat soukromé postupy a tak dále, a za druhé je na daném geografickém území v podstatě jediným nositelem práva, částečně jsme pomocí neviditelné ruky existenci státu vysvětlili. Přesněji řečeno, jsme pomocí neviditelné ruky vysvětlili existenci ultra-minimálního státu.
    Robert Nozick, Anarchie stát utopie [19]
  • Utopie jiného spravedlivého, solidárního a rozmanitého světa funguje jako spojení, jako společná naděje, kterou sdílejí marxisté a anarchisté, radikální křesťané a levicoví environmentalisté, jakož i značná část dělnických, rolnických, feministických a domorodých hnutím.
    Michael Löwy
  • Ty básnické a filozofické vize Slunečního státu, Atlantidy, Utopie, Ikarie, tuzemských 'kolonií, falanstér nebo říší zakládaných na uspořádané společnosti, co jiné symbolizují Prometheus a Faust - a snimi desítky hrdinů a hrdiniek každé národní literatury -než různé projevy palčivé touhy lidstva po životě lepším, dokonalejším, krásnější a spravedlivějším? Touha po lepším životě je taková stará jako lidstvo samo.
    Věra Macháčková: Předmluva ke knize Sen ospravodlivosti [20]

Nedoložené[editovat]

  • K soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek.

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 339.  
  2. Bible (Český ekumenický překlad), Praha 1985; Matoušovo evangelium, kapitola 5, verš 6 (str. 14 NZ)
  3. Cit. u Sokol, Moc, peníze a právo. Praha 2007, str. 233
  4. Emmanuel Lévinas: Totalita a nekonečno. Praha 1997, str. 220
  5. Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 76
  6. MORE, Thomas: Utopie; PDF, str. 30
  7. MORE, Thomas: Utopie; PDF, str. 20
  8. MORE, Thomas: Utopie; PDF, str. 36
  9. MORE, Thomas: Utopie; PDF, str. 44
  10. FRANCIS BACON: NEW ATLANTIS. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 107
  11. WINSTANLEYHO KRESŤANSKÍ ANARCHOUTOPISTI. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 117
  12. ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 182, 183
  13. ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 365
  14. ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 345
  15. BABEUF, Gracchus: Projevy, články a listy. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 38
  16. GIDE, Ch. Charles Fourier. Vybrané spisy. Praha : Ustřední..., 1933, s. 92
  17. KANT, I. K večnému mieru. In KANT, I. K večnému mieru. Bratislava : Archa 1996, s. 46
  18. UTOPIZMUS NA ÚZEMÍ SLOVENSKA. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 308
  19. NOZICK, R. Anarchie, stát autopie. Praha : Academia, 2015, s. 124-130
  20. JOHO, W. Sen ospravedlnosti. Praha :Svobodné slovo, 1963, s. 7. Cit. podle: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 381

Související[editovat]

Externí odkazy[editovat]