Thomas Mann

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Thomas Mann

Paul Thomas Mann (6. června 1875, Lübeck, Německo – 12. srpna 1955, Curych, Švýcarsko) byl německý spisovatel, filantrop a esejista první poloviny 20. století. V roce 1929 získal Nobelovu cenu za literaturu.


  • Dějiny jsou to, co se událo a co se stále znovu děje.
  • Kdo ti povídá o chybách druhých, bude i druhým povídat o chybách tvých.
  • Kdo ví, jakou cenuláska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.
  • Knihy jsou nádobami ducha.
  • Láska zbavená mlčenlivosti by ztratila svoji nesmrtelnou chuť a vůni.
  • Lidé, kteří příliš žijí, netvoří.
  • Myšlenková hloubka se má usmívat. Čím větší hlupák, tím větší kakabus.
  • Myšlenky nemohou přežít, jestliže za ně člověk nemůže bojovat.
  • Pochvala je odporná potrava. Chutná sice dobře, ale člověk se jí rychle přejí.
  • Pozitivní na skeptikovi je, že podle něho je všechno možné.
  • Proti krásné ženě, která mlčí, nelze nic namítat.
  • Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi navzdory tomu.
  • Vůle odolává krutosti, podléhá však lásce a dobrotě.
  • Zármutek můžeme nést sami. Ale abychom se dovedli těšit z radosti, musíme se o ni s někým podělit.[1]
  • Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.

Reference[editovat]

  1. Srovnej s citátem Elberta Hubbarta: Zármutek sneseš sám, ale radost musí být sdílená.

Externí odkazy[editovat]