Václav Havel

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Václav Havel

Václav Havel (5. října 1936, Praha – 18. prosince 2011, Vlčice) byl český dramatik a politik.


Havel dramatik a filosof[editovat]

  • Svět je ztracen jen do té míry, do jaké je sám ztracen.
  • Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.
  • Mír neohrožují zbraně jako takové, ale lidé, kteří je konstruují, instalují a jsou ochotni je použít.
  • Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.
  • Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.
  • Ženy mají v sobě něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.
  • Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.
  • Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.
  • Tajemství budoucnosti kultury je obrazem samé záhady lidského ducha.
  • Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.
  • Fráze organizuje život, fráze vyvlastňuje lidem jejich identitu, fráze se stává vládcem, obhájcem, soudcem, zákonem.
  • Soukromý život bez dějinného horizontu je čirá fikce, atrapa a v posledku vlastně lež.
  • Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.
Citát Václava Havla je např. také na pamětní desce Josefa Brykse
  • Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto.“ (z novoročního projevu roku 1990)
  • Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.
  • Absurdní divadlo do té doby u nás bylo vlastně divadlem realistickým, protože doba byla ještě absurdnější.
  • Co si může autor víc přát, než aby hra byla chytřejší než on a vždy v nových souvislostech odkrývala nové významy.[1]

Havel politik a o politice[editovat]

  • Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!
  • Je to překrásný příběh - vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem . Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat. [2]
  • Politika by neměla hrát roli estrády. [3]
  • Politika skutečně obsahuje bezpočet různých pokušení, a když ji člověk podlehne, mohou ho trochu deformovat.
  • Daly by se shromáždit asi validní právní důvody, proč by KSČM rozpuštěna být mohla, ale zdá se, že k tomu není dostatek jakési obecné politické síly.
    --říjen 2006
  • Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární.[4]
  • Československo už neexistuje. Nezanedbatelná část slovenské společnosti podpořila ve volbách politickou reprezentaci, která dala po složitých státoprávních jednáních přednost samostatnému státu před další existencí federace. Češi tuto vůli respektovali. Přesto nemá smysl si namlouvat, že se nic nestalo. Mnozí z nás, byť možná v podvědomí a nepřiznaně, pociťují rozdělení Československa jako neúspěch. Bylo by nepřirozené, kdyby tomu tak nebylo.
    • V projevu k 28. říjnu 1993
  • Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.[5]
  • Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.[6]
  • Při vyslovení názvu „Česko“ po mně lezou slimáci.[7]
  • Přirozené sympatie lidu jsou většinou na straně rebelujících

O Václavu Havlovi[editovat]

  • Nemírně jsem si ho vážil jako autora, považoval ho občansky za svůj vzor a osobně za přítele. Tento vztah trvá dodnes a ani smrt na tom nic nezměnila. — Milan Uhde[8]

Listopad 1989[editovat]

  • Havel sa počas rokovaní ukázal ako schopný organizátor, ktorý dokázal riadiť svoj tím, formulovať ciele a zovšeobecňovať závery z týchto rokovaní. Bol umným vyjednávačom, ktorý mal cit pre kompromis. Pre mňa ako politológa bolo zaujímavé sledovať, ako Havel po získaní moci tieto vlastnosti postupne strácal. — Oskar Krejčí, poradce komunistických představitelů[9]
  • Otec a strýc [bratři Mašínové] se domnívají, že v roce 1989 Havel prodal národ – dohodou s Čalfou. Ta byla základem pro právní kontinuitu s bývalým komunistickým režimem. Po válce jistě nebyli všichni nacisté potrestáni, ale Norimberský proces ukázal vůli potrestat je. K ničemu takovému v Československu po roce 1989 nedošlo. — Barbara Masin[10]
  • Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado! — Petr Cibulka v televizním přímém přenosu v roce 1993

Reference[editovat]

  1. Článek Havlovu hru Spiklenci uvede pražská knihovna na tyden.cz
  2. Projev na Hradě při soukromé návštěvě 28. října 1998 - přijetí sira Nicholase Wintona, zachránce židovských dětí
  3. Reader's Digest Výběr - září 2008
  4. Rozhovor pro francouzský deník Le Monde, 29.dubna 1999 (viz též článek Humanitarian bombing na anglické wikipedii)
  5. MELNIČUK, Petr. Sliby, přání, představy. Magazín Víkend - příloha Hospodářských novin, 20. 11 2009, čís. 47, s. 24.
  6. Článek Schwarzenberg proti Čunkovi, slušnost proti neslušnosti na rysavy.blog.idnes.cz
  7. Pozdrav Václava Havla. URL: http://www.magnesia-litera.cz/index_in.php?mm=4&sm=3
  8. KUBÍČKOVÁ, Klára. Literární počin roku. Uhdeho paměti jsou kronikou poloviny 20. století. iDNES.cz [online]. 2013-11-21 [cit. 2013-11-22]. Citace z Uhdeho vzpomínkové knihy „Rozpomínky. Co na sebe vím“. Dostupné online.
  9. JANCURA, Vladimír. Gorbačov hodil Adamca cez palubu. Správy.Pravda.sk [online]. 2005-11-16 [cit. 2013-11-22]. Dostupné online.
  10. HORÁK, Ondřej. Odcházeli, aby se vrátili. lidovky.cz [online]. 2005-11-15 [cit. 2013-11-22]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat]