Josip Broz Tito

Josip Broz Tito (1962)

Josip Broz Tito (7. května 1892 Kumrovec – 4. května 1980 Lublaň) byl chorvatský a jugoslávský politik, státník a komunistický prezident.

Výroky

Ověřené

• Lidé by měli mít možnost být, pokud si to přejí, občany Jugoslávie bez národnostního označení. Ať je ten člověk Bosňák, Bosňan. V zahraničí vás nazývají pouze „Bosňákem“, ať už jste muslim, Srb nebo Chorvat.
  (v rozhovoru s Hamdijou Pozderacem o ústavních změnách z roku 1971)
• Politika nezúčastněných, kterou se řídí i Jugoslávie, přinesla, jak je dobře známo, obrovské výsledky v boji za mír a sociální pokrok. Nezúčastněné země jsou dnes hlavními zastánci rovných vztahů ve světě, vztahů bez jakékoli diskriminace a vměšování do vnitřních záležitostí jiných. Zároveň prokazují nejrozvinutější schopnost demokratické spolupráce ve všech oblastech lidské a společenské činnosti, a to jak ve vzájemných vztazích, tak ve vztazích se všemi ostatními zeměmi. Nezařazené země stojí v čele boje za vytvoření spravedlivějšího hospodářského řádu ve světě, v němž by lidé v každé zemi měli konečně moci využívat své přírodní zdroje především pro sebe a svůj vlastní rozvoj.
• Už nikdy nedovolíme, aby jednotlivci profitovali z plodů obrovského úsilí lidu. Vyvětráme náš domov, aby zápach, který nesmí znečišťovat náš společný domov – svobodnou federativní Jugoslávii – navždy zmizel.
  (J. B. Tito, „Vjesnik“, 25. května 1945, č. 30., s. 4.)
• Budujeme jednotu a bratrství, ale srbští šovinisté ve Vojvodině odmítají uznat Chorvata jako Chorvata – místo toho ho nazývají Bunjevac. Žádá o propustku do Bělehradu a oni napíší: národnost – Bunjevac. (…)
  (na zakládajícím sjezdu Komunistické strany Srbska v Bělehradě, 8.–12. května 1945)
• Ještě během bitvy o Livno jsme zajali skupinu členů takzvané organizace TODT, která plenila hospodářské zdroje naší země. Nebyli to vojáci, ale civilisté. Na druhé straně ve vězení bylo mnoho našich předních komunistů, jak mezi ustašovci, tak mezi Němci, někteří zajatí v boji, jiní zapojení do stranické práce ve městech. Jeden ze zajatých členů organizace TODT navrhl výměnu vězňů. V té době mi to připadalo jako dobrý nápad, protože se jednalo o civilisty, kteří již byli chráněni Ženevskou konvencí. Navrhl jsem, aby nám za jednoho Němce vydali pět našich lidí, kteří trpěli v německých a ustašovských věznicích a táborech. To bylo přijato. Tímto způsobem se nám podařilo osvobodit větší skupinu našich soudruhů – komunistů – a zachránit je před vražednými rukami jejich věznitelů. ~
• Během bitvy u Neretvy jsme měli další případ. Jak jsem již řekl, měli jsme velké množství zajatých Němců a Italů. Mezi nimi byl i velitel praporu SS Strecker. Nevěděli jsme, co s nimi dělat. Neměli jsme ani jídlo pro sebe. A rozhodně jsme je nechtěli likvidovat, protože jsme dodržovali ustanovení Ženevské úmluvy o válečných zajatcích. Neudělali jsme to, i když jsme dobře věděli, že Němci zabíjeli nejen naše zajaté bojovníky, ale i naše raněné a nemocné. Proto jsme navrhli výměnu a Němci ji okamžitě přijali. Tři naši kamarádi šli na jednání s pokyny projednat výměnu zajatců, což by znamenalo uznání naší armády jako válčící strany v duchu stávajících norem mezinárodního humanitárního práva. Podařilo se nám zajistit pouze výměnu zajatců, takže mnoho našich kamarádů bylo zachráněno z rukou svých katů a následně nasazeno do různých jednotek. ~
• Měl jsem kvůli tomu potíže se Josif Stalinem, kterého jsem informoval prostřednictvím Kominterny. Oznámil jsem mu, že s Němci provádíme výměnu zajatců, mimo jiné s ohledem na to, že hladovíme a lidé umírají vyčerpáním. Odpověděl mi velmi ostře a vyčítal nám, že vyměňujeme vězně s nepřítelem. A s kým jiným bychom je měli vyměňovat, když ne s nepřítelem? Poté jsem Stalinovi stručně odpověděl: pokud nám nemůžete pomoci, nechte nás na pokoji, nějak to zvládneme. Když jsem se se Stalinem setkal v Moskvě v roce 1944, ostře mě za tuto odpověď pokáral. Podíval jsem se na něj a řekl: „Soudruhu Staline, kdybyste byl na mém místě, pravděpodobně byste to napsal ještě ostřeji.“ Pak zmlkl. Byla to totiž těžká doba. Vidíte, jak lidé umírají hlady, a musíte bojovat. I dnes se však objevují pokusy o tendenční interpretaci a zneužití této výměny. Zapíšeme vše přesně tak, jak to bylo. Jsem přesvědčen, že málokdo bude schvalovat to, co jsme tehdy udělali. Museli jsme to udělat. Zachránili jsme tak asi sto našich lidí, dobrých bojovníků a aktivistů.
• Kdo nás dnes může vinit, že jsme udělali něco, co posílilo naši pozici, aniž bychom samozřejmě přestali bojovat? Nikdo z nás si nemyslel, že Němci přestanou proti nám bojovat. Věděli jsme jen to, že i oni potřebují čas na vypracování nového strategického plánu a že se jistě znovu střetneme. Nikdy jsem ani na okamžik nepochyboval, že na nás zaútočí, jakmile to bude možné. Ale jak jsem již zmínil ve svém projevu, realizovali jsme náš strategický plán – postupovat směrem k Černé Hoře a Sandžaku a dále do Kosova, jižního Srbska a Makedonie, abychom posílili naše jednotky čerstvými vojáky.
  (při oslavách 35. výročí bitvy u Neretvy dne 12. listopadu 1978)
• Lidé se vracejí k historii svého národa, začínají se do ní ponořovat a zapomínají na budoucí rozvoj naší socialistické společnosti jako celku. Žádná z našich republik by sama o sobě nebyla ničím, kdybychom nebyli všichni spolu. Posílením naší jednoty v budoucnosti musíme vytvořit vlastní jugoslávskou socialistickou historii, aniž bychom porušovali právo jednotlivých republik pěstovat své vlastní tradice, a to nikoli na úkor, ale v zájmu celého společenství. To je naše cesta, to je to, co chceme, ne rozbití naší jednoty. Nemyslíme si, jako různé buržoazní prvky, které se v našem vývoji nepřipojily k socialistické myšlence a které také ovlivňují některé komunisty, že bychom se měli vrátit ke staré cestě.
  (ve svém projevu ve Splitu v roce 1962)
• Soudruzi, před námi leží rozhodující dny. Vpřed nyní do závěrečného boje. Příští konferenci musíme uspořádat v zemi osvobozené od cizinců i kapitalistů.
  (z projevu na 5. celostátní konferenci Komunistické strany Jugoslávie, říjen 1940, Záhřeb)
• Národy Jugoslávie ... dnes, 9. května, přesně 49 měsíců a 3 dny po fašistickém útoku na Jugoslávii, největší agresivní mocnost v Evropě, Německo, kapitulovalo... čtyřicet devět měsíců nadlidského úsilí a krveprolití našich národů přineslo ovoce, přineslo úplné vítězství našich národů ve spolupráci s Organizací spojených národů...
  (z projevu v Bělehradském rozhlase, 9. května 1945)
• Lidská svoboda není pouze právem svobodně vyjadřovat své názory a touhy. Skutečná svoboda je především právem a schopností člověka činit suverénní rozhodnutí o všech aspektech svého života.
• Dost už těch rozsudků smrti a poprav! Trest smrti už nemá žádný účinek – nikdo se už smrti nebojí!...
  (na konci roku 1945 zvolal na zasedání Ústředního výboru)

Přisuzované

• Kočka přichází ke dveřím.
• Pracujeme, jako bychom měli žít sto let, a připravujeme se, jako by zítra měla vypuknout válka.
• Rád se procházím po polích, lesích a podél řek za krásného slunečného dne, kdy mohu přímo pozorovat intimní život přírody kolem sebe. Přírodu je třeba milovat a zvěř je její nedílnou součástí – oživuje naše lesy a pole, a proto je třeba ji chránit. Často nestřílím a věřím, že při lovu by člověk neměl jít jen za rekordy, protože skutečné potěšení z lovu nespočívá v tom, nýbrž v tom, že prostě jste v přírodě, pozorujete, přemýšlíte a relaxujete.
• Musíme například v Jugoslávii ukázat, že nemůže existovat menšina ani většina. Socialismus odmítá menšinu i většinu. Usiluje o rovnost mezi menšinou a většinou, a pak neexistuje ani většina, ani menšina, ale pouze jeden lid: výrobce, pracující člověk, socialistický člověk.
• Dělnická třída je pilířem našeho socialistického státu – dělnická třída všech národností a ve všech republikách sdílí stejný pohled na svět a stejné zájmy a představuje pojivo, které posiluje a upevňuje naši socialistickou společnost.
• Sáva poteče vzhůru, dokud nebudou mít Chorvati svůj vlastní stát.
• Nesnažme se držet pravidel jako opilec lampy.
• Chraňte mé bratrství a jednotu jako zřítelnici svého oka.
• Tato oblast je obydlená.
• Bratrství a jednota mohou existovat pouze mezi těmi, kteří jsou skutečně rovni.

Výroky o osobnosti

• Tito se stal doma i v zahraničí symbolem všeho, co národy Jugoslávie během této války dokázaly, všeho, čeho dosáhly. Stal se symbolem našeho utrpení, našeho boje a našich úspěchů – nazývají nás Titovým lidem, Titovou armádou a Titovou Jugoslávií. Všechno, co dnes potvrzuje Jugoslávii, patří Titovi. Tito a Jugoslávie se stali neoddělitelnými.
  (Vladimir Bakarić o Josipu Brozovi Titovi)
• Ze svých paláců, loveckých chat a loveckých výletů vládl Tito Jugoslávii jako panovník ze 16. století. Většinu času trávil ve svých rezidencích po celé zemi a každodenní administrativní práci vlády přenechával svým ministrům, i když o nejdůležitějších záležitostech vždy rozhodoval osobně.
  (Jasper Ridley, Tito : biografija, přeloženo Vesnou Domany-Hardy a Vanessou Vasić-Janeković, Prometej, Záhřeb, 2000, ISBN 953-6460-11-4, s. 355 a 356)
• Kdyby se ten mladý a nemocně ambiciózní komunista ujal vedení KPJ, byla by to pro stranu tragédie.
  (August Cesarec o Josipu Brozovi Titovi)
• Během této války, v dlouhých bdělých nocích mezi lety 1943 a 1944, kdykoli bylo slyšet dunění Titových děl po celou noc kolem Záhřebu, často jsem poslouchal ten noční hrom. Před očima se mi vždycky objevoval stejný obraz z roku třicet sedm: Tito sedí před pergamenem florentské lampy, ve žlutavém svitu zapáleného gregoriánského chorálu s antickými, čtvercovými kvadraturami v krvavě červené, průzračné barvě karmínových písmen, a vypráví o Kumrovecké nokturno. Jeho děla hřmí, osudová válečná bdělost pokračuje a já si v samotě myslím: hle, Tito probouzí Kumrovec z tisíciletého spánku! Tito se vzbouřil proti středověku, našel východisko, pluje s plnými plachtami a jeho galéry směřují do bezpečného přístavu vítězství.
  (Miroslav Krleža, Titov povratak godine 1937., Borba, XVII, č. 123, Bělehrad–Záhřeb, 25. května 1952, s. 5 a 6 (článek napsaný u příležitosti Brozových šedesátých narozenin))

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Josip Broz Tito ve Wikipedii
• Kategorie Josip Broz Tito ve Wikimedia Commons