Mramor
Vzhled
Ve výrocích
[editovat]- Manzoniho postoj není kontroverzní. Představuje změnu jazyka v uměleckém systému, člověka, který si je jako umělec vědom toho, že je objektem a je schopen objekty vytvářet. V tomto smyslu je to živá socha, protože ty řecké byly z mramoru a obě jsou klasické.
La posición de Manzoni no es polémica. Representa un cambio de lenguaje en el sistema del arte, de una persona que tiene conciencia como artista de que es un objeto y capaz de producir objetos. En este sentido es una escultura viviente, como las griegas eran de mármol, y las dos son clásicas.[1]
— Germano Celant - Vlys jako celek je snad nejpracnějším sochařským dílem, jaké kdy bylo provedeno. Sestává ze souvislé figurální řady nejnáročněnšího typu ve vysokém reliéfu, alto-relievo, v životní velikosti, v délce kolem 70 metrů se 170 postavami, a to všechno provedené v nejtvrdším mramoru, jaký jsme mohli obstarat.[2]
— George Gilbert Scott (o Albert Memorialu) - Zde leší pan Hugh Binning, muž proslulý zbožností, výřečností a učeností, mistr v jazycích a přední filosof a teolog; nadto věrný a přední kazatel evangelia, který, byv vzat na vrcholu své užitečnosti, ve svém dvacátém šestém roku (…) zaměnil svůj kraj, ale ne své obecenství, ježto zatímco žil, chodil s Bohem. Tázali byste-li se více, o dalších věcech mlčím, vida že ani vy, ani mramor je nemohou pojmouti.
Here lies Mr. Hugh Binning, a man illustrious for piety, eloquence, and learning; a master of languages; and eminent philosopher and divine; moreover a faithful and eminent preacher of the Gospel, who, being taken away in the midst of his usefulness, in the twenty-sixth year of his age (…) changed his country but not his society, inasmuch as while he lived he walked with God. If you inquire farther, I am silent about other things, seeing neither you nor the marble can contain them. [3]
— (nápis na Binningově náhrobku, jehož autorem je Patrick Gillespie, rektor univerzity v Glasgow)
Reference
[editovat]- ↑ Piero Manzoni y su critica del consumismo, en una retrospectiva. elpais [online]. 1991-10-09 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online.
- ↑ STRACHEY, Lytton. Královna Viktorie. [s.l.] : Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185-968-0. S. 206.
- ↑ The Scottish Christian Herald, Conducted Under The Superintendance Of Ministers And Members Of The Established Church, January 7 – December 30, 1837. Svazek II. Edinburgh : John Johnstone, Hunter Square, 1837. 824 s. Dostupné online. S. 372. (angličtina)