Dílo:Devadesát dnů za železnou oponou: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ 1 |
m robot: kosmetické úpravy |
||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
| počet stran = 168 |
| počet stran = 168 |
||
| isbn = 978-80-207-1824-2 |
| isbn = 978-80-207-1824-2 |
||
}} |
|||
</ref> |
</ref> |
||
<ref name='polsko-83'> |
<ref name='polsko-83'> |
||
Řádek 32: | Řádek 32: | ||
</ref> |
</ref> |
||
</references> |
</references> |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Díla:Autobiografie]] |
[[Kategorie:Díla:Autobiografie]] |
||
⚫ |
Verze z 26. 6. 2021, 12:19
Devadesát dnů za železnou oponou je soubor reportáží Gabriela Garcíi Márqueze z let 1955 a 1957.[1]
Výroky
- Člověk nechápe, jak to, že si tyhle komise nevšimly, že tu nejsou žádné odtokové trubky.[2]
- Potloukali jsem se po Praze několik dní a nenarazili jsme na žádný zřetelný signál, z kterého bychom nabyli dojmu, že nejsme v některém západoevropském městě. Vládne tu přirozený spontánní pořádek bez dohledu ozbrojených policistů. Je to jediná socialistická země, kde lidé nepůsobí jako pod stálým nervovým vypětím a kde člověk nemá neustálý pocit – ať už falešný či oprávněný –, že ho sleduje tajná policie.[3]
Reference
- ↑ MÁRQUEZ, Gabriel García. Devadesát dnů za železnou oponou. Překlad Mariana Machová. 1. vyd. Praha : Odeon, 2018. 168 s. ISBN 978-80-207-1824-2.
- ↑ Kapitola Oči upřené na Polsko ve varu, strana 83.
- ↑ Kapitola Lidé v Praze reagují stejně jako v kterékoli kapitalistické zemi, strana 54.