[...] Vždycky se na nás usmíval; jednou se nás náhle zeptal, odkud jsme. Prozradili jsme mu, že z Československa. Číňan se podivil a pak se zeptal: „Je to velká země?“ „Ne. To je malá země.“ „Jak malá? Jako Spojené státy?“ „Menší. Daleko menší.“ Když jsme si přišli pro čisté košile, nejenom že se usmíval. Jásal. Postavil před nás malý globus: „Pánové, pánové! Já hledal, já díval a díval a točil a já našel!“ Náhle se přestal usmívat a smutně pronesl: „To vůbec není země, to je plácek!“[3] — Jan Werich, Lincoln 1933
