Marxismus

Z Wikicitátů

Marxismus je levicové učení.

Ve výrocích[editovat]

  • Byl to Američan, Frederick W. Taylor, který ve svém díle Vědecké řízení vyvrátil Marxe a celý marxismus. -- Peter F. Drucker[1]
  • Čeští učenci (ne ti planoucí služebníci komunistické moci, ani ti profesně, neli fyzicky zlikvidovaní) si vynalezli rozličné metody, jak něco uveřejnit a přitom chytře ošálit strážce ideologické čistoty. Někdy stačilo předsunout obšírný redakční komentář, například že jde o navazování na práci nějakého sovětského (stačilo i ruského a nedivil bych se, že i vymyšleného) učence, či naopak o odhalování reakční buržoazní pavědy. V 50. letech byly běžnou praxí rozmanité „úlitby“ – třeba zcela irelevantní citace z marx-leninských klasiků nebo odvolávky na usnesení posledního sjezdu komunistické strany. Čtenáři to chápali a oceňovali jako dobrý trik (to se změnilo v 70. letech, kdy by se takovou úlitbou její původce u svých kolegů znemožnil). -- Ivan M. Havel[2]
  • Dnešní komunisté se stále hlásí k marxismu-leninismu, což je ve své podstatě násilné učení. V Marxově Manifestu se píše, že komunistických cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého společenského řádu. -- Jaromír Štětina[3]
  • Idealismus útočí na samotné kořeny, na samotný základ marxismu-leninismu. Idealismus neútočí na jednotlivé myšlenky a závěry, např. třídní boj, vznik třídní společnosti, apod. Idealismus útočí na samotný dialektický a historický materialismus, který je základem všech závěrů marxismu-leninismu. Idealismus se snaží vyvrátit pravdivost marxismu-leninismu tím, že odsuzuje jeho vědecký pohled na svět a místo vědy nastrkuje neexistující bytosti, kterým vkládá veškerou moc a odpovědnost za dění ve světě a v životě člověka. Je velmi jednoduché říct: „Marxismus-leninismus není pravdivý, protože vychází z materialismu. Materialismus je pro nás nesmyslem, protože my věříme v boha.“ -- PKR[4]
  • Kreditním systémem (angl. ECTS, European Credit Transfer System), který je součástí boloňského procesu, se měří údajně „student workload“, tedy pracovní objem, jaký student potřebuje pro dosažení určitého cíle. Kredity či výkonnostní body udělované za určité studentské aktivity nepředstavují tedy žádný obsahový ekvivalent studia, nýbrž porovnávají jen vynaložený pracovní čas. Patří k ironii světových dějin, že marxistické učení o hodnotě vynaložené práce, která ekonomická věda s pohrdáním odsunula na smetiště dějin, se v evropských vzdělávacích plánech dočkalo radostného návratu. Hodnota studia se měří podle průměrného pracovního času, který na něj byl vynaložen. Takovouto renesanci marxismu jako jádra vzdělávací reformy, která sama sebe mylně chápe jako liberální, není možno podceňovat. -- Konrad Paul Liessmann[5]
  • Kulturní marxismus politické korektnosti, stejně jako ekonomický marximus, zjednodušuje celý historický vývoj jen na jedno hledisko. Ekonomický marximus tvrdí, že veškeré dějiny určuje vlastnictví výrobních prostředků. Kulturní marxismus neboli politická korektnost tvrdí, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví apod. ovládají ostatní skupiny. Všechno ostatní je lhostejné. -- William Lind[6]
  • Marxismus, budiž podotknuto, se rozšířil pouze v nedemokratických státech, nebo v zemích s neúspěšnou demokratickou vládou, anebo si ho osvojily ony sociální skupiny nebo jednotlivci, kteří ztratili víru v demokracii. Pro imperialistické Německo, carské Rusko, zautokratizovanou Čínu byl marxismus, více než pro jiné země, přijatelný. Angličtí dělníci, až na nepatrné výjimky, marxismus neuvítali. To velice zklamalo Marxe a Engelse, kteří žili v Anglii 34, respektive 46 let. Velmi přispělo k jejich nespokojenosti, že ruský překlad „Kapitálu“ vyšel o několik let dříve nežli anglický. Ve Spojených státech je marxismus činitelem bezvýznamným, ačkoliv - nebo právě proto - odborářství je zde velmi silné a jeho význam vzrůstá. Marxismus a demokracie jsou neslučitelné: kde je demokracie úspěšným vládním systémem - marxismus nemůže zvítězit. Kde marxismus vítězí - demokracie neexistuje! -- Josef Macek[7]
  • Marxismus je všemocný, protože je pravdivý! -- Vladimir Iljič Lenin
  • Marxistická filozofie, která je metodologickým základem geografie v socialistických zemích, se po složité a klikaté cestě začíná stále výrazněji hlásit o slovo i v západních zemích. -- Ján Paulov[8]
  • Marxistické a neomarxistické přístupy tedy představují zásadní kritiku existujícího ekonomického systému a pokoušejí se zformulovat alternativu, která by vyústila v odstranění přetrvávajících sociálních nespravedlností a ve zlepšení životních podmínek námezdně pracujících. Tato alternativa je ovšem, jak se mnozí marxisté sami shodují, nejslabším článkem jejich teorie. -- Jiří Blažek[9]
  • Mnoho advokátů se stále nepoddávalo, znalostí marxismu-leninismu uváděli ve zmatek pologramotné nové kádry i novopečené členy KSČ mezi soudci, a konečně za procesů poukazovali na estébácké násilí. -- Vilém Hejl[10]
  • Naštěstí i někteří marxisté začínají vidět, že v marxistickém učení není vše v pořádku. -- Emma Goldmanová[11]
  • Netrpte advokátům nemístné používání citátů z marxismu-leninismu, netrpte jim napadat orgány SNB a správnost administrativních protokolů. -- Otakar Heráf[12]
  • Pane premiére, vy nejste pravičák, vy jste kovaný marxista! -- David Rath
    (Prohlásil ke snižování platů ve veřejné sféře na adresu Petra Nečase)
  • Pro dosažení svých cílů (uměle rozpoutávaný třídní boj, s úzce kořistnickými cíli, ve snaze o likvidaci politických protivníků, skrytí velkých prohřešků v politice i v ekonomii) vedení VKS(b) přímo měnilo marxismus. Stalin, prohlašovaný za jediného vykladače marxismu-leninismu, revidoval tuto teorii podle okamžitých potřeb. -- Jurij Rubcov[13]
  • Stalinská ideologie - termín, jenž se v Sovětském svazu nesměl užívat a nahrazoval ho „marxismus-leninismus“ - se explicitně odvolává na tři klasiky: Marxe, Engelse a Lenina. Ve skutečnosti se zakládá na interpretaci, kterou této tradici vnutil Stalin. Ve stalinském SSSR se původní díla marxismu-leninismu již nečetla a jediným referenčním dílem a ideologickou biblí se stal Stručný kurs dějin VKS(b). Stručný kurs byl prezentován jako „encyklopedie základních poznatků na poli marxismu-leninismu“. -- Alessandro Mongili[14]
  • Úchylek najdeme ve spisech marx-leninismu více než v učebnicích sexuologie. -- Vladimír Kučera[15]
  • Poté, co jsme se zbavili povinné oficiální ideologie tzv. dialektického materialismu, jsme svědky něčeho, co lze někdy považovat za zajímavé tříbení názorů, jindy spíše za více či méně zmatenou, ideologicky předpojatou diskusi o možnostech a omezeních „přírodovědeckého“ světového názoru, jeho vztahu k náboženství či k současným „postmoderním“ světonázorovým koncepcím. Předmětem diskuse je také to, jaká je vlastně role vědy v dnešním světě a její zodpovědnost za různé neduhy naší civilizace, popř. speciálně v naší společnosti těžce poznamenané dlouhými lety režimu, který se zaštiťoval „vědeckým světovým názorem“. -- Václav Hořejší[16]

Reference[editovat]

  1. ↑ Peter F. Drucker: Nové reality. Management Press, Praha, 1995, 244 s. ISBN 80-85603-85-3.
  2. ↑ Miroslav Sígl: Vesmír slaví 140 let (Rozhovor s Ivanem M. Havlem). Knižní novinky, číslo 22, ročník X/2011, 7. 11. - 20. 11. 2011, str. 10-11, URL: http://www.sckn.cz/content/casopis/file-692.pdf
  3. ↑ Ondřej Šťastný: Jde zakázat komunisty? Mf Dnes, Publicistika, str. 14, 18. II. 2011.
  4. ↑ PKR (1992): Idealismus a jeho pozice v současné společnosti. Svazu mladých komunistů Československa, 26. V. 2011 URL: http://www.komsomol.cz/clanky/1695_idealismus.html
  5. ↑ Igor Cagáň: Varovné rešerše z Kellera a Liessmanna IV. Beo.sk, 18. VIII. 2010. URL: http://beo.sk/recenzie/1138-varovne-reserse-z-kellera-a-liessmanna-iv-
  6. ↑ BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s (PNK ; sv. 3) ISBN 978-80-7363-240-3. str. 31
  7. ↑ Josef Macek (1992): Dědictví marxismu. URL: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/jm_dm.htm ; Kapitola IX: Poučení z marxismu. URL: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm09.htm
  8. ↑ Ján Paulov (1986): Spory o pozitivismus v súčasnej západnej geografii. Geografický časopis 38 (2-3), s.
  9. ↑ Jiří Blažek, David Uhlíř: Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. Karolinum, Praha, 2002, 211 s. ISBN 80-246-0384-5.
  10. ↑ Vilém Hejl: Zpráva o organizovaném násilí. Univerzum, Praha, 1990, 350 s.
  11. ↑ Emma Goldmanová (1940): Jedinec, společnost a stát. Free Society Forum. URL: http://odpor.wz.cz/OSOBNOST/emagold1.htm
  12. ↑ Vilém Hejl: Zpráva o organizovaném násilí. Univerzum, Praha, 1990, 350 s.
  13. ↑ Jurij Rubcov: Mechlis: fanatický přisluhovač Stalinovy krutovlády v sovětském Rusku: kniha napsaná na základě odtajněných dokumentů z archivních fondů. Jota, Brno, 2008, 286 s. ISBN 978-80-7217-624-3. str. 79
  14. ↑ Alessandro Mongili: Stalin a sovětské impérium. Levné Knihy KMa, Praha, 2006, 191 s. ISBN 80-7309-350-2.
  15. ↑ Vladimír Kučera: Zestátníme banky, továrny noviny. KSČM píše program. Mf Dnes, Názory, 9. V. 2011
  16. ↑ Václav Hořejší: Přírodovědecký světový názor a víra – rozpor skutečný, či zdánlivý? Lidové noviny, příloha Orientace 22, 16. I. 1999, URL: http://www.img.cas.cz/mi/VaclavHorejsi/clanky_novinove/04_Prirodovedecky_svetovy_nazor_nabozenstvi_LN.pdf

Související[editovat]

Externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Marxismus ve Wikipedii
Citováno z „https://cs.wikiquote.org/w/index.php?title=Marxismus&oldid=155404“