Každý si přeje být bohatý a obdivovaný, chce jíst, co hrdlo ráčí, a přitom zůstat štíhlý jako proutek, chce být vyrovnaný, chytrý a sexy. Touží po tom, aby mu koncertní sály ležely u nohou, aby ho děti žádaly o autogramy a aby o něm noviny psaly jako o fenomenálním umělci. Ale pokud toho nedosáhne, spokojí se s tím, že je milován.[1] — Garrison Keillor na otázku „Myslíte si, že to, co si každý člověk v hloubi duše ze všeho nejvíc přeje, je být milován?“
Ukazuje se, že stačí kontrolovat televizi, velké noviny a tím pádem volby, nepohodlné projevy občanské společnosti kriminalizovat prostřednictvím daní a administrativních pák a pár výraznějších jedinců vytlačit do zahraničí, věznic nebo vnitřní emigrace — a všechno běží víceméně jako na drátkách.[4] — Tomáš Glanc o Rusku a Rusech