A od vchodu do jeskyně sešel pak se svou znejmilejší dolů, na dno údolí a tam zašli do hospody ve mlýně, kde si dal přinésti korbel piva, jejž spolu s největší chutí vyzunkli, aby si apetyt na oběd zostřili. A na ten se nyní těšili. Když se napili, zašli na protější stráň a tam se pod keřem ve chládku na trávnatém místě, odkudž byl přehled po celém údolí, pěkně usadili. Franc Vybulka smekl klobouk a svlékl kabát, pověsil je na sněť keře a také si zul boty. Paní Teresie sundala ze sebe halenku, odpoutala s hlavy klobouk, usedli na pažit a pak dali se do oběda, do studené fašírky s chlebíčkem.[2] — Václav Řezníček, Naše zlatá matička