Stanisław Jerzy Lec: Porovnání verzí

Z Wikicitátů
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění citátů (viz ref)
Přidány dva citáty.
Řádek 7: Řádek 7:
* Básníci, kteří se vypsali, byli pouze tužkami.
* Básníci, kteří se vypsali, byli pouze tužkami.
* Buďme struční. [[Svět]] je přelidněn slovy.
* Buďme struční. [[Svět]] je přelidněn slovy.
* Co je tragédie a co komedie, to se pozná [[čas]]em.<ref name="vzp2003" />
* Co zbylo z lásky a extáze? Bytové nesnáze.
* Co zbylo z lásky a extáze? Bytové nesnáze.
* Často bolí [[hlava]] toho, kdo ji ztratil.<ref name="rovnost1991">Rovnost 31. 5. 1991</ref>
* Často bolí [[hlava]] toho, kdo ji ztratil.<ref name="rovnost1991">Rovnost 31. 5. 1991</ref>
Řádek 75: Řádek 76:
* Pro každého osla někde tráva rostla.
* Pro každého osla někde tráva rostla.
* Proces tvoření [[Legenda|legend]] přešel z úst lidu do oficiálních rukou.
* Proces tvoření [[Legenda|legend]] přešel z úst lidu do oficiálních rukou.
* Rány se zajizví, ale jizvy rostou spolu s námi.<ref name="vzp2003">Kalendář VZP 2003</ref>
* Rozhlížení po světě nic nestojí. Platí se teprve za komentáře.
* Rozhlížení po světě nic nestojí. Platí se teprve za komentáře.
* Stále se vrací ke své první lásce. Ale pokaždé za jiným účelem.
* Stále se vrací ke své první lásce. Ale pokaždé za jiným účelem.

Verze z 25. 8. 2008, 19:02

Stanisław Jerzy Lec (6. března 1909 – 7. května 1966) byl polský básník a aforista.


  • Ani slovníky nesmíme brát doslova.
  • Až když se vyčerpají všechna slova, začíná člověk s člověkem rozmlouvat.
  • Až ztratím vtip, nazvou mě filosofem.
  • Básníci, kteří se vypsali, byli pouze tužkami.
  • Buďme struční. Svět je přelidněn slovy.
  • Co je tragédie a co komedie, to se pozná časem.[1]
  • Co zbylo z lásky a extáze? Bytové nesnáze.
  • Často bolí hlava toho, kdo ji ztratil.[2]
  • Čím čistší oběti, tím špinavější ruce vrahů.
  • Čím více se blížíme pravdě, tím více se vzdalujeme skutečnosti.
  • Člověk dělá prostředníka vlastním slovům.
  • Člověk potřebuje odběratele citů - jinak mu puká srdce.
  • Člověk roste v ceně, kterou platí.[3]
  • Člověk slova ocení až zavládne mlčení.
  • Dějiny – sbírka událostí, k nimž by nemuselo dojít.
  • Dílo mluví samo za sebe, má-li ke komu.
  • Do vlastního nitra vcházej bez klepání.
  • Existuje druh géniů, které dokáží rozpoznat jedině géniové.
  • Existuje tolik světů, kolik se jich vejde do hlavy.
  • Hlavním cílem tzv. demokracie se stalo počítati hlavy, ale nedbati mozků.
  • Hloupého ani v hlouposti originalita nepustí.
  • Hlouposti každé epochy mají pro vědu dalších epoch stejnou cenu jako její moudrosti.
  • Hrozí nám potopa slov. Najde se nový Noe, který zachrání po páru z každého literárního druhu?
  • Charakter musíš přizpůsobit i sobě.
  • I pes v hlavním městě štěká centrálněji.[2]
  • I podle prázdných šibenic poznáš, že něco visí ve vzduchu.
  • I svatého hlava bolí od váhy aureoly.
  • Je pokrokem to, že kanibal používá nože a vidličky?
  • Je poslední vzdech skutečnou pointou?
  • Je těžké být dvojsmyslný v době, kdy slova nic neznamenají.
  • Je těžké tleskat těm, co ti svázali ruce.
  • Jen si všimněte: u některých lidí se ideály člověka vejdou do normalizované rakve.
  • Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným.
  • K velkým tragédiím je potřeba krev. Ne slzy.
  • Kam míří život? Tam, kam ty. Pokud jdeš.
  • Kdo má dobré alibi, nejčastěji pochybí.
  • Kdo ví, kolik Bůh vyzkoušel slov, než našel to, co stvořilo svět.
  • Kdyby byl papír trpělivý, čekal by na veledílo.
  • Když bouráte pomníky, neničte jejich podstavce. Vždy se mohou hodit.[2]
  • Když chceme chytit za srdce - jsou dovoleny všechny hmaty?
  • Když lovíme slony, musíme občas zabít blechu.[2]
  • Kromě myšlenek existují ještě intelektuální reflexy.
  • Květy lásky nevadnou. Některé můžete hodit čerstvé ještě na její hrob.
  • Lepší omluva nežli domluva.
  • Lidožrouti dávají přednost těm, kteří jsou bez páteře.[4]
  • Mluv moudře, nepřítel naslouchá.
  • Moc přicházela častěji z rukou do rukou, než z hlavy do hlavy.
  • Moje nenávist zestárla. Stala se pohrdáním.
  • Možná že není potřeba pohnout zemí, ale člověkem.
  • Myšlení chodí různými cestami. Podezřívám ho, že nechce potkat lidi.[5]
  • Na začátku cesty k dokonalosti zakopl o svůj vlastní úspěch.
  • Nakonec si porozuměli. Dospěli ke shodnému závěru, že jsou nepřáteli.[6]
  • Nedopusť, aby si tvoje mozkové závity někdo omotal kolem prstu.
  • Nechoď ve šlépějích velikánů! Utopíš se v nich.
  • Nejbezpečněji je na dně. Hlouběji nikdo neupadne.
  • Nejeden ředitel se obklopuje nulami. Připomínají záchranné kruhy.[7]
  • Nejsnažší je vytvořit tvrdý režim z měkkých poddaných..[8]
  • Nejtíže najdeš pravdu v dobách, kdy všechno může být pravdou.[2]
  • Nejvíce lidí klopýtá o práh svědomí.
  • Někteří spotřebují tolik vzduchu k vytrubování fanfár, že se ho nedostává k dýchání jiným lidem.
  • Nenalezneš-li slova pobouření, nenahrazuj je komplimenty.
  • Není to žádná novota: žít do konce svého života.
  • Nepomíjející hodnoty nepodléhají výkyvům. Většinou o nich nevíme.
  • Od konce světa si toho moc neslibujte.
  • Okno do světa lze zastřít novinami.[2]
  • Opravdový nepřítel tě nikdy neopustí.
  • Padl na něj stín podezření a v tom stínu se skrývá.[2]
  • Pavlovovo tvrzení: Po každém zvonění má publikum znovu chuť na divadlo.
  • Po konci světa si toho moc neslibujte.
  • Pod tlakem nejedné skutečnosti se i obyčejná zrcadla stávají vydutá.
  • Politika: dostihy trojských koní.
  • Pravda občas zvítězí, když jí přestane být.
  • Pro každého osla někde tráva rostla.
  • Proces tvoření legend přešel z úst lidu do oficiálních rukou.
  • Rány se zajizví, ale jizvy rostou spolu s námi.[1]
  • Rozhlížení po světě nic nestojí. Platí se teprve za komentáře.
  • Stále se vrací ke své první lásce. Ale pokaždé za jiným účelem.
  • Takový malý kosmos, a tolik lidské touhy!
  • Tam, kde po otaznících následují odpovědi, otázky by měly končit vykřičníkem.
  • Tma je ve státě, kde jsou lotři na výsluní.
  • Uč se i z chyb druhých. Život je příliš krátký na to, abys je stihl všechny spáchat sám.
  • Ukaž svoje nitro, ale neobnažuj se!
  • Uvědom si, že když někomu vyrazíš z ruky pero, může se chopit pušky.
  • V době temna je těžké schovat se do stínu.
  • V krámku řezníka nepoznáš vola od býka.
  • Vnitřní cenzura lidí je tak nelítostná, že se nedozvíme ani o těch myšlenkách, o nichž víme, že by nás neměly nikdy napadnout.
  • Všechno má své dějiny - bez omezení. Dokonce i to, co vůbec není.
  • Všichni chtějí naše dobro. Nedejte si je vzít!
  • Vybíravost v oboru mučednictví je rozežranost.
  • Vytvořit postavu a ponechat ji vlastnímu osudu dokáže pouze vynikající spisovatel.
  • Vždyť i mýty mají nýty.
  • Za každým rohem čeká několik nových směrů.[2]
  • „Zbabělec!“ rozhořčilo se lejno. „Bojí se mě dotknout.“
  • Ze zbabělosti přechovával své myšlenky v cizích hlavách.
  • Z geniální myšlenky lze odstranit všechna slova.
  • Že nás život volá, slyšíme, až když jsme hluší.
  • Moje nenávist zestárla – stala se pohrdáním.
  • Nemůžeme se vrátit do jeskyň! Je nás příliš mnoho.
  • Kdo předběhne svou dobu, musí na ni obvykle počkat na místech nikoli nejpříjemnějších.

Reference

  1. 1,0 1,1 Kalendář VZP 2003
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 Rovnost 31. 5. 1991
  3. Rovnost 19. 7. 1991
  4. Nedělní Blesk 17. 6. 2007
  5. Magazín Dnes 8/2007
  6. Magazín Dnes 9/2007
  7. Magazín Dnes 12/2007
  8. Lidové noviny 17.1.2008,s.10

LEC, S.J.: Tisíc a jedna fraška. Praha: Práce 1984.