Stefan Zweig

Stefan Zweig (28. listopadu 1881 – 23. února 1942) byl rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel.

---

• Člověk může uniknout všemu, jenom ne sobě samému.
• Šťastný člověk nevnímá čas.
• Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než je naděje.
• Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.
• Dlouhé utrpení unaví nejen nemocného, ale i soucit druhých.
• Národ nesnáší nic s takovou nevolí jako poplatek, který mu uloží cizí moc.
• Omyl tisíců uhájí vždy své právo proti pravdě jednotlivce.
• Nic není mocnější než úmysl, který změníme ve skutečnost.
• Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž dějinami lidské zbabělosti.
• Cizoložství, je vlastně krádež, uchvácení cizího těla. V takových chvílích téměř každá žena vyzrazuje nejskrytější tajemství svého manžela, jenž jej olupuje o to nejlidštější tajemství jeho síly nebo jeho sladkosti.
• Ze smutku se nezrodí žádný čin.
• Organizovaná hrůzovláda dokáže vždycky dělat divy.

O svobodě

• Každému, kdo je účasten na cizím osudu, je odňato něco svobody z osudu vlastního.
• Pravdy je možné šířit, ale není je možné vnucovat.
• Každá tyranie jediné myšlenky je vypovězením války svobodě lidského ducha.

O autoritě

• Jsme vděčni velkému muži, ukáže-li nám své slabosti, které ho činí lidským.
• Myšlení ještě žádnému šéfovi neuškodilo.
• Svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos a autorita není možná bez svobody, jinak by se proměnila v tyranii.
• Strach a pokora se dají vynutit, úcta a vážnost nikoli.
• Králové nemilují lidi, kteří je spatřili v jejich slabé chvíli, a despotické povahy nemilují rádce, kteří si třeba v jediném případě počínali chytřeji než ony samy.