Gustave Flaubert: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.6.6) (Robot: Měním uk:Флобер Ґюстав→uk:Гюстав Флобер |
m r2.6.6) (Robot: Přidávám sv:Gustave Flaubert |
||
Řádek 62: | Řádek 62: | ||
[[sk:Gustave Flaubert]] |
[[sk:Gustave Flaubert]] |
||
[[sl:Gustave Flaubert]] |
[[sl:Gustave Flaubert]] |
||
[[sv:Gustave Flaubert]] |
|||
[[tr:Gustave Flaubert]] |
[[tr:Gustave Flaubert]] |
||
[[uk:Гюстав Флобер]] |
[[uk:Гюстав Флобер]] |
Verze z 13. 9. 2013, 19:14
Gustave Flaubert (12. prosinec 1821, Rouen, Francie – 8. květen 1880, Croisset, Francie) byl francouzský spisovatel, představitel realismu.
- Ano, manželé mají žít věčně spolu, aby byli potrestání za hloupost, že se vzali.
- Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
- Axióma: Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.
- Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.
- Čím víc stárneme a čím víc se odlidňuje rodinný krb, tím víc zalétáme myslí do dávných dnů, do doby mladosti.
- Člověk se pozvedá výš jen srdcem.
- Hloupost je cosi neochvějného. Kdokoli na ni zaútočil, na ní ztroskotá.
- Hloupost je něco neochvějného. Všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.
- Hněv nemá sílu, je to kolos, jehož kolena se chvějí a jenž mnohem více zraňuje sebe než jiné.
- Idioti jsou jako láska. Dá se o nich mluvit donekonečna.
- Jaké propasti oddělují člověka od člověka. Vzdálenost mezi jednotlivými světadíly není proti tomu nic.
- Je nutno dělat umění pro sebe, a nikoli pro obecenstvo.
- (Po návratu z Korsiky do Francie) Jsem znechucen tím, že už jsem zase zpátky v téhle prokleté zemi, kde vidíte slunce na nebi asi tak často jako diamant v prasečí prdeli.
- Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.
- Není blbce, aby nesnil, že je velikým mužem. A není osla, aby zhlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.
- Politika, pěkné svinstvo!
- Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
- Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
- Umělec se má projevovat tak, aby vyvolal v příštích generacích dojem, že nežil. Čím méně si ho dovedou představit, tím se bude zdát větší.
- Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
- Všechno odchází, všechno pomíjí, voda teče a srdce zapomíná.[1]
- Všechno zlé pochází z naší obrovské nevědomosti. Kde by se mělo studovat, tak se bez diskuse věří. Místo abychom poznali, tvrdíme.
- Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.
Reference
- ↑ KING, Stephen. Čtyři roční doby. Praha : BETA, 2003. ISBN 80-7306-083-3. S. 8.
Externí odkazy
- Encyklopedický článek Gustave Flaubert ve Wikipedii