Gustave Flaubert: Porovnání verzí

Z Wikicitátů
Smazaný obsah Přidaný obsah
AnankeBot (diskuse | příspěvky)
AnankeBot (diskuse | příspěvky)
m r2.6.6) (Robot: Přidávám sv:Gustave Flaubert
Řádek 62: Řádek 62:
[[sk:Gustave Flaubert]]
[[sk:Gustave Flaubert]]
[[sl:Gustave Flaubert]]
[[sl:Gustave Flaubert]]
[[sv:Gustave Flaubert]]
[[tr:Gustave Flaubert]]
[[tr:Gustave Flaubert]]
[[uk:Гюстав Флобер]]
[[uk:Гюстав Флобер]]

Verze z 13. 9. 2013, 19:14

Gustave Flaubert

Gustave Flaubert (12. prosinec 1821, Rouen, Francie – 8. květen 1880, Croisset, Francie) byl francouzský spisovatel, představitel realismu.


  • Ano, manželé mají žít věčně spolu, aby byli potrestání za hloupost, že se vzali.
  • Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
  • Axióma: Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.
  • Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.
  • Čím víc stárneme a čím víc se odlidňuje rodinný krb, tím víc zalétáme myslí do dávných dnů, do doby mladosti.
  • Člověk se pozvedá výš jen srdcem.
  • Hloupost je cosi neochvějného. Kdokoli na ni zaútočil, na ní ztroskotá.
  • Hloupost je něco neochvějného. Všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.
  • Hněv nemá sílu, je to kolos, jehož kolena se chvějí a jenž mnohem více zraňuje sebe než jiné.
  • Idioti jsou jako láska. Dá se o nich mluvit donekonečna.
  • Jaké propasti oddělují člověka od člověka. Vzdálenost mezi jednotlivými světadíly není proti tomu nic.
  • Je nutno dělat umění pro sebe, a nikoli pro obecenstvo.
  • (Po návratu z Korsiky do Francie) Jsem znechucen tím, že už jsem zase zpátky v téhle prokleté zemi, kde vidíte slunce na nebi asi tak často jako diamant v prasečí prdeli.
  • Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.
  • Není blbce, aby nesnil, že je velikým mužem. A není osla, aby zhlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.
  • Politika, pěkné svinstvo!
  • Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
  • Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
  • Umělec se má projevovat tak, aby vyvolal v příštích generacích dojem, že nežil. Čím méně si ho dovedou představit, tím se bude zdát větší.
  • Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
  • Všechno odchází, všechno pomíjí, voda teče a srdce zapomíná.[1]
  • Všechno zlé pochází z naší obrovské nevědomosti. Kde by se mělo studovat, tak se bez diskuse věří. Místo abychom poznali, tvrdíme.
  • Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.

Reference

  1. KING, Stephen. Čtyři roční doby. Praha : BETA, 2003. ISBN 80-7306-083-3. S. 8.  

Externí odkazy