Bez malování a kreslení jsem nemohl být, jsem workoholik. Navíc nikdy nejsem se svou věcí spokojený, jenom když ji dělám. Když se na ni podívám za chvíli a s odstupem, tak si říkám, že jsem to mohl udělat lépe. Ale když jsem se viděl ve společnosti těch největších mistrů, tak jsem si řekl, že to je opravdu uznání, které vyšší být už nemůže. Že se přece jen potvrdilo, že má cesta je správná.[1] — Jiří Anderle o své grafice v Metropolitním muzeu v New Yorku
Můj otec dělal všechno dobře, kromě kreslení, a myslím, že proto jsem začal kreslit. Mi padre lo hacía todo bien menos dibujar, y supongo que por eso empecé a dibujar yo.[4] — Joann Sfar