Údolí
Vzhled
Ve výrocích
[editovat]- Úžasné bohatství lidské zkušenosti by ztratilo něco ze své odměňující radosti, kdyby neexistovaly hranice, které je třeba překonat. Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani zpolovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.[1]
— Helen Kellerová
V dílech
[editovat]- A od vchodu do jeskyně sešel pak se svou znejmilejší dolů, na dno údolí a tam zašli do hospody ve mlýně, kde si dal přinésti korbel piva, jejž spolu s největší chutí vyzunkli, aby si apetyt na oběd zostřili. A na ten se nyní těšili. Když se napili, zašli na protější stráň a tam se pod keřem ve chládku na trávnatém místě, odkudž byl přehled po celém údolí, pěkně usadili. Franc Vybulka smekl klobouk a svlékl kabát, pověsil je na sněť keře a také si zul boty. Paní Teresie sundala ze sebe halenku, odpoutala s hlavy klobouk, usedli na pažit a pak dali se do oběda, do studené fašírky s chlebíčkem.[2]
— Václav Řezníček, Naše zlatá matička
Reference
[editovat]- ↑ Osobnosti ze světa hluchoslepých: Helen Kellerová [online]. . Dostupné online.
- ↑ ŘEZNÍČEK, Václav: Naše zlatá matička. Praha: Zemědělské knihkupectví A. Neubert (1923-1927).