Náš život je veden prastarou rukou, kterou nazýváme osud. Ale zárveň jsme si s sebou přinesli víru, a když k ní přiložíme určité úsilí, vše se znásobí a můžeme překonat veškerá omezení a pravidla, můžeme být zcela volní. Je to jen v našich rukou, máme svobodnou volbu.[2] — svámí Rám Kripálu
Není každá přestávka v prácizahálkou, a je veliký rozdíl mezi lenošením a odpočinkem – ti, kdo jej dopřávají skoupěji sobě či jiným, patrně se dopouštějí jakési křivdy vůči přírodě, od níž vyžadují víc, než co sama připustila. Myslím, že bych se příliš nezmýlil tvrzením, že se proviňují právě tak ti, kdo nemírným pracovním úsilím zahrabávají životaschopnost, jež je nám vrozena, jako ti, kteří ji nechávají rozplynout v zahálce. Jak je těžké zachovávat ve všech věcech pravou míru, píši tomu, kdo to dobře ví.[3] — Karel starší ze Žerotína
