Albrecht z Valdštejna

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Albrecht z Valdštejna v roce 1620

Albrecht z Valdštejna (24. září 1583, Heřmanice – 25. února 1634, Cheb) byl císařský generalissimus, majitel rozsáhlých pozemků v Čechách. Během svého působení v císařské armádě získal velký vliv, později z ne zcela vyjasněných důvodů jednal s nepřítelem a byl zabit.


Cuius id exornant genoris stemma leones?
Regalis plumae haec cur volucris galea?
Waldsteinios ante ire docent virtutibus omnes
Ceu leo it ante feras et Jovis ales aves.

Čího to erbu jsou ozdobou lvové ti vzácného rodu?
A královského proč ptáka je přilbice zdobena peřím?
Znamení je to, že Valdštejni vzácnými cntnostmi vše předčí
jak předčí zvířata lev vždy a ptáky zas Jovišův orel.

Nápis a jeho překlad na hrobu Albrechtových rodičů, který nechal sám vybudovat[1]
  • Já málo a skoro nic nedbám o hospodářství, nýbrž přemýšlím, jak bych mohl postavit do pole početné vojsko ve službách císařských. V Čechách jest dost bohatých lidí, jejichž statků jednou štědrostí krále českého a svou statečností dosáhnu, aniž bych se musil starat o věci hospodářské.
Skoro až prorocká slova, kterými reagoval na známého po návratu z Uher, když se ho snažil přimět k starosti o rodné Heřmanice[2]
  • A[nn]o 1620 in Julio bin ich uf den Todt krank gevest und die Krankenheit, vermein ich, dass ich mirr mit drinken causiert hab; hatt auch sollen die Ungarische Krankenheit werden, aber die Experienz und Fleiss der medici den balde bevorkmmen. (V červenci roku 1620 jsem byl na smrt nemocen; myslím, že mi to udělalo pití, /podle jiných/ to byla úplavice, ale zkušenost a píle lékařů ji brzy vyléčili.)
Poznámka na horoskopu. Jedna ze zmínek o „uherské nemoci“ (přeloženo jako úplavici, skutečná identifikace není známá, podle některých odhadů by se mohlo jednat o syfilis)[3]
  • dass solches kein Religionskrieg ist (že toto není žádná válka náboženská)
Rada, kterou napsal císaři v roce 1626 k jednání s protestanty a o restitučním ediktu. Vystihuje názor, že třicetiletá válka nebyla náboženská, který Valdštejn hájil.[4]
  • Co bylo domluveno v Řezně je mi z celé duše milo, protože se tak dostanu z velkého labyrintu.
  • Milejší zpráva mi nemohla být přinesena! Děkuji Bohu, že jsem ze smyčky vyvázl!
Dva úryvky reagující na sesazení Valdštejna z postu vrchního velitele. První z dopisu Collaltovi z 23. srpna 1630; druhý z promluvy k Gerhartovi z Questenberka.[5]
  • Kahler Kopf! Berenheuter! Bestia, Hurenson, Kurvensohn! (Plešatče! Povaleči! Z kurvy synu!)
Takto častoval měně dovedného mistra, který se přihlásil po nadaném Spezzovi. Na jedné straně je vidět výbušnost, ale také důraz na kvalitní práci.[6]

Navzdory závist.

Řekli o něm[editovat]

  • hoffartige Bestie, [die] hat die Ehr verloren, Hab und Gut und die Seel (nafoukaná bestie, která pozbyla majetku jmění i duše)
Jindřich Matyáš Thurn, poté co Valdštejn v roce 1619 odešel z Moravy[7]
  • Disperza tutti non vouol consiglio d alcuno, non ubidische agli ordinamenti di S[ua] M[aestr] e col fare ogni cosa di mododi procedere (Pohrdá všemi, nechce si dát nikým poradit, neposlouhá rozkazů JMC a protože dělá všechno podle svého rozumu, nemohou ho všichni důstojníci vystát a nadávají na jeho postup)
Popis od papežského nuncia Caraffi v relaci ke kardinálu-nepotovi z 28. září 1626.[8]
  • Du schlimmer, meyneidiger, alter rebellischer Schelm (Ty bezcharakterní, věrolomný starý rebelantský ničemo)
Slova pronesená Deverouxem před tím než zabil Valdštejna[9]

Reference[editovat]

  1. KALISTA, Zdeněk. Valdštejn: Historie odcizení a snu. Praha : Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-604-2. S. 52.  
  2. Kalista, str. 56
  3. Kalista, str. 86
  4. Kalista, str. 157
  5. Kalista, str. 171
  6. Kalista, str. 185
  7. Kalista, str. 82
  8. Kalista, str. 173
  9. Kalista, str. 249

Externí odkazy[editovat]