Přeskočit na obsah

Christian Morgenstern

Z Wikicitátů
Christian Morgenstern

Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern (6. května 1871 – 31. března 1914) byl německý básník. Byl též novinářem a překladatelem. Jeho otec byl movitý malíř. Morgenstern studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství.Léčil se s tuberkulózou v Itálii, ale 31. března 1914 jí podlehl. Za svůj život se dočkal velmi malého uznání.

Výroky

[editovat]
  • Co je člověk - že by se neměl vzdát všeho kvůli člověku.
  • Co se rozumí samo sebou, to se obyčejně nejdůkladněji zapomene a jen velmi zřídka udělá.
  • Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí.[1]
  • Filozofie jsou záchranné pásy sestavené z korků řečí.
  • Hloupost je absolutně nutné retardivum.
  • Charakter člověka se pozná podle toho, jaké vtipy jej zraní.
  • Já je vrcholem kužele, jehož základem je vesmír.
  • Je třeba celých věků lásky, abychom zvířatům splatili jejich služby.
  • Jsou lidé, kteří se vždycky cítí napadeni, když někdo vysloví nějaký názor.
  • Karikatura je vždycky jenom na okamžik pravdivá.
  • Každá umělecká forma omezuje.
  • Kdo by si od dětství nezvykl na svět, musel by z něj ztratit rozum. Stačil by jej zničit zázrak jednoho jediného stromu.
  • Kdo chce zůstat věrný sám sobě, nemůže mockrát zůstat věrný jiným.
  • Kdyby musel moderní vzdělanec sám zabíjet zvířata sloužící mu za potravu, stoupl by nesmírně počet vegetariánů.
  • Krásné je všechno na co se díváme s láskou.
  • Kritika bez lásky je meč, který jen zdánlivě mrzačí druhé, ve skutečnosti však mrzačí vlastní srdce.
  • Mám na světě jen jednoho opravdového a skutečného nepřítele a tím jsem já sám.
  • Měli bychom vždycky jenom chtít charakterizovat, ne kritizovat.
  • Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy, inzeráty v novinách, návody přibalené k ústní vodě, k mýdlu, k termoskám a k petrolejovým kamnům, a potom snad ještě referáty.
  • Nad všeliké vědění kladu neustálou sebekontrolu, absolutní skepsi vůči sobě samému.
  • Naše povaha je už taková, že když jsme dosáhli velkých věcí, toužíme po ještě větších.
  • Nejkrásnější věcí na celém světě je entusiasmus.
  • Neexistují žádná slova, která by byla pouhými slovy.[2]
  • Nejlepší výchovná metoda je obstarat dítěti dobrou matku.
  • Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku.
  • Opatrnost a nedůvěra jsou dobré, jenže i vůči nim je třeba opatrnosti a nedůvěry.
  • Pamatujme: stojíme na konci, jsme začátek.
  • Pravda může posloužit pouze tehdy, když je pro ni příjemce zralý. Není proto vinou pravdy, že je v lidech stále ještě tolik nevědomosti.[3]
  • Pro mnohé lidi je jenom jediný lék - katastrofa.
  • Smích a úsměv jsou brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého.
    • Jiná verze: Smích je branou a úsměv dveřmi, kterými může do člověka vklouznout mnoho dobrého.
  • Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.
  • Světové názory mnoha lidí jsou vpravdě směšné pevnosti.
  • Teprve slovo otevírá propasti, které ve skutečnosti nejsou.
  • Velký spisovatel má styl, malý manýru. Což nevylučuje, že velký může být také někdy malý a malý veliký, tj. že se může stát stylistou.
  • Většina lidí nemluví, jen cituje.
  • Všechny opravdu velké básně jsou variacemi na píseň osudu, ať už je to maestoso, allegro nebo scherzo.
  • Vzájemně se poznat, znamená poznat, jak jsme si vzdáleni.
  • Začít válku neznamená nic jiného než rozetnout uzel, místo abychom jej rozvázali.[4]
  • Zdravý člověk je krásný, ale musí na něj přijít trochu nějaké nemoci, aby se stal krásným také duchovně.[5]
  • Žena nás zamíchává do života.

Reference

[editovat]
  1. Nový prostor. 24. září 2024. S. 37.
  2. HOUSER, Pavel. Hry se slovy a jazykem. Praha : Portál, 2002. ISBN 807178699-3. S. 7.  
  3. HABECK, Reinhard. 10 000 let UFO. 1.. vyd. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 2001. ISBN 80-86183-28-9. S. 57.  
  4. Sfinga křížovka 6/2010
  5. časopis Svět 5/08

Externí odkazy

[editovat]