Dílo:Byl jsem mladistvým intelektuálem

Z Wikicitátů

I Was a Teenage Intellectual (Byl jsem mladistvým intelektuálem) je krátkometrážní komedie Marka Dobeše a Štěpána Kopřivy z počátku roku 1999, která paroduje nízkorozpočtové horory.


  • Uvaděč: „Vážení diváci, vše, co v následujících chvílích uvidíte, se skutečně stalo. Intelektuálové nejsou pouhý mýtus. Jsou to nebezpeční tvorové, kteří žijí mezi námi. Proto si z tohoto snímku vezměte ponaučení a buďte ostražití. Protože i v tuto chvíli může sedět nějaký intelektuál vedle vás“
  • Šéfintelektuál: „Všechno se totiž liší od nic jen tím, že má bytí nebo je jsoucno. Něco, co by se vůbec netýkalo bytí, tedy by se žádným způsobem nejevilo jako jsoucno, by nebylo něčím, nýbrž právě ničím.“
    Pavel: „Do prdele. Intelektuálové…“
  • Surrealistické holčičky skákající přes gumu: „Jedna, dvě/ intoš si/ pro tě jde/ tři, čtyři/ už se k tobě blíží…“
  • Pavel (zřejmě citující Hegela): „Když začínáme přemýšlet, nemáme k dispozici nic jiného, než myšlenku v její čisté neurčenosti, neboť k určení již patří jedno a nějaké jiné. Ale na začátku ještě nemáme žádné jiné.“
  • Rozhovor intelektuálů:
    „Je třeba tematizovat vztah svého naivního parciálního já k intertextové výměně a příslušným indukovaným anticipacím.“
    „Adornův postulát uměleckého zážitku jakožto zážitku neidentického implikuje reflexivní rozštěp já, jako jej známe z děl Wenderse či Jarmusche.“
    „Ale pouze ve smyslu schizofrenní analogie u postmoderně eklektického sochařství. Na tom já úplně ulítávám!“
  • Mlčenlivý intelektuál s nápisem na ceduli: NEIDENTICKÝ VNÍMATEL JE SOUČÁSTÍ RECEPCE DÍLA
    Pavel: „Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval…“
    Šéfintelektuál: „Už sama ochota uvažovat o stoupající vertikalitě výstavby stupňovitých reflexí indikuje oslabení formy a mizení empirického…“ (přerušen)
  • Mlčenlivý intelektuál s nápisem na ceduli: LIDSKÁ EXISTENCE JE POMÍJIVÁ (umírá)
  • Šéfintelektuál: „Tohle tě bude stát život. Zradil jsi naše ideje.“
    Pavel: „Ideje, bába tě poleje!“
  • Šéfintelektuál: „A teď… zemřeš.“
    Pavel: „Co kdybysme si vo tom ještě promluvili?“
    Šéfintelektuál: „Tak dialog? Ale dialog není žádné střídání řečových aktů podle jednostranně intencionálního subjekt-objektového významu, nýbrž v sobě protiběžné dění…“ (zamyslí se, což se mu stane osudným)
  • Eva (úplně na konci, po titulkách): „Kolem substancionálního jádra se kladou akcidentální určení, dovršující jeho stav.“

Související[editovat]

Externí odkazy[editovat]