Dílo:Geologické procházky po okolí smíchovském
Geologické procházky po okolí smíchovském (1876) je kniha od Josefa Kořenského.[1][2]
Výroky
[editovat]- Pod kostelem svatého Prokopa vystaveném na vápencích branických otvírá se nejdelší (120 metrů) jeskyně silurského útvaru. Vchod její jest zpočátku široký i vysoký, ale výše nad schůdky v kamení vytesanými chodba víc a víc se sužuje až podél „strouhy“ dostaneme se k „čertově hlavě“, odkud po kostrbatých balvanech doplížíme se k místu, kde prý svatý Prokop přebýval. Celou jeskyní prokopskou lze s malou opatrností, arciť trochu namáhavěji, ale bez všelikého nebezpečenství, prolézti, aniž báti se jest velikého mokra na stropě a stěnách. Po zvířectvu jeskynním není ani památky. Tak jako všecky jeskyně vápencové, tak i jeskyně prokopská vytvořila se ustavičným vnikáním vody do vápenců, již mechanicky neb chemicky rozpouštějíc jinam odplakuje a po dlouhých časech veliké změny objemové způsobujíc příčinou jest sesutí a mnohých hořeních vrstev propadnutí.[3]