Přeskočit na obsah

Dílo:Helimadoe

Z Wikicitátů

Helimadoe (dopsán 1937, vydán 1940) je psychologický román českého spisovatele Jaroslava Havlíčka.


  • Ale pamatuj si jednou provždy, podléhati ženskému mámení je hrozně ubohé. Výmluvy, že jsme to či ono učinili pro ženu, jsou naprosto bezcenné. A proto ti radím: od ženské vždycky na sto honů! Jsou nespolehlivé, zrádné, sobecké — všechny. Dovedou leda zmásti muže a svésti ho s jeho dobré cesty. Nebo ho zotročí. Často ho docela zničí.[1]
— MUDr. Hanzelín, mysogynsky poučující Emila
  • Běda tomu, z čeho pochází pohoršení.[2]
— MUDr. Hanzelín v sádku nad čerstvě uříznutou větví jabloně
  • Hlavu vzhůru! Hlavu vzhůru! Není důležité, zda se nám podařilo to, za čím jsme šli, ale jakou cestou jsme se k tomu ubírali. Hola! Žádnou trpkost! Život nezměníme, to, co máme v moci, je jenom naše vlastní nitro. Uveďme je do harmonie. Přemozme čerty v sobě. Nebe, které odměňuje, je v nás. A kdyby to, co v sobě postavíme, bylo sebeskvělejší, nezabráníme, aby se jednou nesesulo v popel. Přesto — marnost je vznešená. Buďme lékaři, jimž pacient nakonec vždycky přece jen umře. Buďme staviteli marnosti![3]
— MUDr. Hanzelín v představách dospělého Emila

Reference[editovat]

  • HAVLÍČEK, Jaroslav. Helimadoe. 4. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1956. (Dílo / Jaroslav Havlíček; sv. 4).
  1. Kapitola 44. Zpověď hříšníka, str. 228
  2. Kapitola 44. Zpověď hříšníka, str. 229
  3. Kapitola 49. Tváří k minulosti, str. 251

Externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Helimadoe ve Wikipedii