Dílo:Helimadoe

Helimadoe (dopsán 1937, vydán 1940) je psychologický román českého spisovatele Jaroslava Havlíčka.

Ale pamatuj si jednou provždy, podléhati ženskému mámení je hrozně ubohé. Výmluvy, že jsme to či ono učinili pro ženu, jsou naprosto bezcenné. A proto ti radím: od ženské vždycky na sto honů! Jsou nespolehlivé, zrádné, sobecké — všechny. Dovedou leda zmásti muže a svésti ho s jeho dobré cesty. Nebo ho zotročí. Často ho docela zničí.^[1]

— MUDr. Hanzelín, mysogynsky poučující Emila

— MUDr. Hanzelín v sádku nad čerstvě uříznutou větví jabloně

Hlavu vzhůru! Hlavu vzhůru! Není důležité, zda se nám podařilo to, za čím jsme šli, ale jakou cestou jsme se k tomu ubírali. Hola! Žádnou trpkost! Život nezměníme, to, co máme v moci, je jenom naše vlastní nitro. Uveďme je do harmonie. Přemozme čerty v sobě. Nebe, které odměňuje, je v nás. A kdyby to, co v sobě postavíme, bylo sebeskvělejší, nezabráníme, aby se jednou nesesulo v popel. Přesto — marnost je vznešená. Buďme lékaři, jimž pacient nakonec vždycky přece jen umře. Buďme staviteli marnosti!^[3]

— MUDr. Hanzelín v představách dospělého Emila

Reference[editovat]

HAVLÍČEK, Jaroslav. Helimadoe. 4. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1956. (Dílo / Jaroslav Havlíček; sv. 4).