Přeskočit na obsah

Dílo:Idiot

Z Wikicitátů

Idiot (v originále Идиот) je román ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského sepsaný roku 1866.[1]

Výroky

[editovat]
  • Tolik si jí vážil a tak se jí bál, že ji bezmála miloval.
  • „Je pravda, princi, že jste kdysi řekl, že krása spasí svět?“
    „Pánové,“ křičel hlasitě na všechny, „princ tvrdí, že krása zachrání svět! A já říkám, že právě proto jsou jeho myšlenky tak hravé, protože je nyní zamilovaný. Pánové, princ je zamilovaný; zrovna nedávno přišel, byl jsem o tom přesvědčen. Nečervenej se, princi, ještě by mi tě bylo líto. Jaká krása zachrání svět! (…) Jste horlivý křesťan? Kolja říká, že se označuješ za křesťana.“[2][3]
    Zkrácená varianta: Krása … spasí svět.
  • Přiveďte vojáka a postavte ho za boje přímo před jícen děla, střílejte na něho, on stále ještě bude doufat, ale přečtěte témuž vojákovi neodvolatelný rozsudek a on zešílí nebo se rozpláče.
  • Kdo nemá národ, ten nemá ani Boha! Buďte si jistí, že všichni ti, kteří přestali chápat svůj národ a ztrácí s ním spojení zároveň ztrácí svou otcovskou víru a stávají se bud' lhostejnými nebo ateisty.

Ve výrocích

[editovat]
  • Dávno už mě trápí jistá myšlenka, ale bál jsem se z ní udělat román, protože je to námět velmi obtížný a nejsem na něj dost připraven, zároveň však je nesmírně lákavý a jsem do něj zamilován. Jde o zobrazení dokonalého, krásného člověka. Nemůže být snad nic obtížnějšího, zvláště v naší době… Jenom zoufalá situace mě přinutila, abych sáhl po této nedozrálé myšlence… Všichni spisovatelé, nejen naši, ale i všichni evropští, pokud se snažili zobrazit kladnou krásnou postavu, měli vesměs neúspěch. Protože je to úkol nadlidský. Krásné je ideál, a ani u nás, ani v civilisované Evropě nebyl tento ideál dosud vypracován. Z krásných postav křesťanské literatury je nejucelenější Don Quijote. Je však krásný jedině proto, že je zároveň směšný. Dickensův Pickwik (mnohem slabší myšlenka, než Quijote, ale přece veliká) je také směšný a jen tím vyhrává. U čtenáře vzniká soucit k vysmívané kráse neznající svou cenu, a tudíž i sympatie. Takto vznícený soucit je právě tajemstvím humoru. Jean Valjean (Hugův) je také silný pokus, jenže budí sympatii svým hrozným neštěstím a tím, jak je k němu společnost nespravedlivá. Já nemám nic podobného, vůbec nic, a proto se bojím, že to bude naprostý nezdar.
    DostojevskijIdiotovi

Reference

[editovat]
  1. Digitalizovaná vydání díla Idiot v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
  2. DOSTOJEVSKIJ, F.M., Idiot, Praha 1974, s. 270
  3. cit. dle jesuit.cz [cit. 2022-12-24]

Související

[editovat]

Externí odkazy

[editovat]