Dílo:Vratné lahve
Vratné lahve je český film režiséra Jana Svěráka a scénáristy Zdeňka Svěráka z roku 2007.
Dialogy
[editovat]- Tkaloun: Helenko, já jsem vítací typ.
- Tkalounová: Nó, to si poslechni, co je to vítací typ. Teorii si na to vymyslel.
- Tkaloun: Vítací typ - to je chlap, kterej se svou ženou rád vítá. Těší se na ní v práci, a když přijde domu, tak volá na prahu: „Tak mě tady zase máš, ženo!“ Ovšem aby bylo vítání, musí bejt napřed loučení.
- Tkalounová: No vono je to daleko jednodušší, Helenko, víš? On přesluhoval ve škole, protože mohl ve sborovně tokat s užvaněnou Ptáčkovou v přiléhavém svetříčku. A já jsem s ní učila, takže vím, co je to za krávu.
- Tkalounová: Celej život si kupuješ knížky, že si je v důchodu přečteš. Tak kdy je chceš přečíst?
- Tkaloun: Až na sklonku života.
- Tkalounová: No a co myslíš, že asi teď máme?
- Tkaloun: Pozor! Teď máme podzim života. Sklonek přijde pozdějc!
- Landa: My mužský se taky strašně rádi líbáme, ale když potom to nepokračuje dál, rozumíš? Tak nás z toho strašně bolej ty ...
- Helenka: Co?
- Landa: Srdce.
- Helenka: A kolik máš těch srdcí?
- Landa: Dvě.
- Landa: Všichni ve sborovně tě pozdravujou, Pepo.
- Tkaloun: Děkuju!
- Landa: I děti, ty vole, na tebe vzpomínaj.
- Tkaloun: No, děkuju moc.
- Landa: Přišel jsem ti říct, že máme ve sboru další mateřskou - Mourková. Takže nás napadlo, jestli by sis nechtěl vzít ňáký hodiny.
- Tkaloun: Ne, Roberte, děkuju.
- Landa: S flaškama lepší než s dětma, říkáš?
- Landa: Můžeme bejt rádi, ty vole, že se Pepa udržel a nedal mu přes hubu.
- ředitelka: Roberte, neříkej mi: „Ty vole!“ To je něco hroznýho, jak ty mluvíš!
Externí odkazy
[editovat]
Encyklopedický článek Vratné lahve ve Wikipedii
