Asi jako většinu dul mě k jejich práci přivedly moje vlastní porody. Obě holčičky jsem rodila ve Vrchlabí, ještě v éře „za primáře Kavana“, a byla jsem tam velmi spokojená. Ač byly oba moje porody na můj vkus trochu dlouhé, byly prostě krásné. Jenže já jsem pak zjistila, že takovou pozitivní zkušenost se mnou vlastně žádná moje kamarádka ani známá nesdílí! Cítila jsem se za svoje skvělé zážitky z porodu až trapně. Pak jsem se dozvěděla o dulách a následně o kurzu a bylo nesmírně posilující zjistit, že se svými postoji k porodu zdaleka nejsem tak sama, jak jsem si myslela.[1] — Veronika Fey Křen
Encyklopedický článek Dula ve Wikipedii