Přeskočit na obsah

Dílo:Vratné lahve

Z Wikicitátů

Vratné lahve je český film režiséra Jana Svěráka a scénáristy Zdeňka Svěráka z roku  2007.

Dialogy

[editovat]
Tkaloun: Helenko, já jsem vítací typ.
Tkalounová: Nó, to si poslechni, co je to vítací typ. Teorii si na to vymyslel.
Tkaloun: Vítací typ - to je chlap, kterej se svou ženou rád vítá. Těší se na ní v práci, a když přijde domu, tak volá na prahu: „Tak mě tady zase máš, ženo!“ Ovšem aby bylo vítání, musí bejt napřed loučení.
Tkalounová: No vono je to daleko jednodušší, Helenko, víš? On přesluhoval ve škole, protože mohl ve sborovně tokat s užvaněnou Ptáčkovou v přiléhavém svetříčku. A já jsem s ní učila, takže vím, co je to za krávu.

Tkalounová: Celej život si kupuješ knížky, že si je v důchodu přečteš. Tak kdy je chceš přečíst?
Tkaloun: Až na sklonku života.
Tkalounová: No a co myslíš, že asi teď máme?
Tkaloun: Pozor! Teď máme podzim života. Sklonek přijde pozdějc!

Landa: My mužský se taky strašně rádi líbáme, ale když potom to nepokračuje dál, rozumíš? Tak nás z toho strašně bolej ty ...
Helenka: Co?
Landa: Srdce.
Helenka: A kolik máš těch srdcí?
Landa: Dvě.

Landa: Všichni ve sborovně tě pozdravujou, Pepo.
Tkaloun: Děkuju!
Landa: I děti, ty vole, na tebe vzpomínaj.
Tkaloun: No, děkuju moc.
Landa: Přišel jsem ti říct, že máme ve sboru další mateřskou - Mourková. Takže nás napadlo, jestli by sis nechtěl vzít ňáký hodiny.
Tkaloun: Ne, Roberte, děkuju.
Landa: S flaškama lepší než s dětma, říkáš?

Landa: Můžeme bejt rádi, ty vole, že se Pepa udržel a nedal mu přes hubu.
ředitelka: Roberte, neříkej mi: „Ty vole!“ To je něco hroznýho, jak ty mluvíš!

Externí odkazy

[editovat]