Eduard Petiška

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Petiška

PhDr. Eduard Petiška (14. květen 1924 Praha – 6. červen 1987[1] Mariánské Lázně) byl český básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel, otec spisovatele Martina Petišky.

Výroky[editovat]

  • ...Nehledám jakoukoliv krásnou katedrálu, ale katedrálu v Amiensu, jen tu, ne její obdobu, dvojníka, ale právě ji i se vší únavou cesty, časem, který je k tomu potřeba, trápením, a přeji si určitý sluneční paprsek, který by dopadal na ni i na mě.[2]
  • Z minulostii zbyly ze završeného života jen samé doteky, zlomky, střepy, které postoupily z bezvýznamných míst do důležitých postavení a dávaly nový smysl tomu, co prožil, a řadily dny po svém. Doteky, zlomky a střepy. Toužil po něčem, co by je spojovalo, co by jim dalo jednotný smysl.[2]
  • Všechny věci, zvířata a rostliny už člověk pojmenoval, a přesto nejdůležitější věci pojmenovány nejsou. Právě ty nejdůležitější. Musel bych dlouho mluvit, možná hodinu a možná celý den, abych jí pověděl, co by se dalo vyjádřit jediným slovem, kdyby bylo vynalezeno.[3]

Připisované[editovat]

  • Ti, kdo jsou sami, mají smutný život, ale nejsmutnější smrt.
  • Na některé události v životě se dlouho připravujeme, a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali.
  • Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme, a raději o tom moc nepřemýšlíme, že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.
  • V každém snu je skryta hořkost konce. A konec postrádá vlídnost naděje.
  • Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.
  • Nic z toho, co jsme prožili, nezemře, dokud žijeme.
  • Teprve obětí se stává z náklonnosti věrnost.
  • Čím jiným se může osladit neřest než zákazem.
  • Člověk prchá a zapomíná, že při útěku musí brát s sebou i sebe.
  • Nic není těžšího než najít přesnou definici pro to, co je každému jasné.
  • Čím by byla vznešenost, kdyby ji nedoprovázel obdiv; a čím porozumění, kdybychom neměli možnost změřit ji neporozuměním?

Literatura[editovat]

  • V. Vladyková: E. P. Bibliografie. Soupis díla a literatury o něm 1939 – 30. 6. 1998 (1999). Dostupné Online

Reference[editovat]

  1. https://kavarna.bux.cz/detail/pred-25-lety-zemrel-eduard-petiska
  2. 2,0 2,1 PETIŠKA, Eduard. O motýlu, který zpíval: báje dvacátého století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. 225 s. Žatva.
  3. PETIŠKA, Eduard. Svatební noci: ... a jiné lásky. 1. vyd. tohoto souboru. Praha: Československý spisovatel, 1983. 382 s.

Externí odkazy[editovat]