Eugène Ionesco

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eugène Ionesco

Eugène Ionesco (26. října 1912, Slatina, Rumunsko – 28. března 1994, Paříž, Francie) byl rumunský dramatik a básník žijící v Paříži.


  • Slovo už neukazuje, slovo tlachá. Můžeme mluvit a nemyslet a k tomu se nám nabízejí klišé.[1]
    (zápis v deníku)
  • Jsme směšné děti opuštěné v tomto světě, v tomto ohromném domě, který se hroutí. Hrajeme si s panenkami vedle propastí. (1934) [2]
  • Pro mne je divadlo projekcí vnitřního světa na scénu; sám pro sebe si beru právo čerpat tuto divadelní látku z vlastních snů, úzkostí, z temných žádostí a vnitřních protikladů. A protože nejsem na světě sám, protože každý z nás je v hloubi svého bytí zároveň i všemi ostatními, pak mé sny, touhy, úzkosti ani mé trýzně nepatří výhradně jen mě; jsou částí starodávného dědictví, jsou prastarým vkladem, tvořícím majetek veškerého lidstva.[3]

Reference[editovat]

  1. Plešatá zpěvačka. Rozhlas [online]. 2008-10-30 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
  2. IONESCO, Eugène. Samotář. 1. vyd. Praha : Aurora, 2000. 175 s. ISBN 80-7299-001-2. Kapitola Našinec, Jiří, Eugène Ionesco a nesnesitelná těžkost bytí, s. 167.  
  3. IONESCO, Eugène. Hry. 1. vyd. Praha : Orbis, 1964. 291 s. Kapitola Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleón, s. 93.  

Externí odkazy[editovat]