Moje první focení bylo neuvěřitelně násilné, s fotografem v jeho bytě. Ale pokračovala jsem, protože jsem potřebovala pracovat. Bylo mi 17 let, prožívala jsem noční můru, ale myslela jsem si, že tohle je světdospělých. Ma première séance photo était d’une violence inouïe, avec un photographe dans son appartement. Mais j’ai continué parce que j’avais besoin de travailler. J’avais 17 ans, je vivais un cauchemar mais je pensais que c’était ça, le monde des adultes, en fait.[2] — Noémie Merlantová
Nerozhodla jsem se být fotografkou; náhodou jsem do toho spadla. I didn't decide to be a photographer; I just happened to fall into it.[4] — Berenice Abbottová
