Přeskočit na obsah

Hanuš Fantl

Z Wikicitátů
Hanuš Fantl

Hanuš Fantl (16. prosince 1917, Chrast u Chrudimi – 18. března 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byl český básník židovského původu.


  • Tlak budí protitlak. Alespoň u lidí s rovnými páteřemi. Když nás bijou po hubě, když nás vyhánějí, když nám věší na krk všechny zločiny světa, člověk, kterému nevypověděla službu čest, naučí se být teprve židem; stáhne se do sebe, nenechá se vyhazovat z národa a půjde sám. Tak by to řekl asi maloměšťák. Ale já jinak: Bijte si, blbci, bijte! Zatím jsem si vydobyl právo nazývat se Čechem, ne žvaněním o vlastenectví. Ne ze strachu o místo, o příslušnost, ale ze strachu o zem, o národ se z národa vyhodit nedám. Nazývat se Čechem, to si musí každý právo k tomu vydobýt. A já si je ještě vydobudu!! Pánové z pravicových večerníků, ještě se pozná, kdo je to český národ a kdo smí nosit jméno Čecha bez bázně.[1]
    (deníkový záznam z února 1939)
  • Co dělat? Budou koncentráky, budou pogromy, bude persekuce, budou, jsou sebevraždy. Budou, ale ne věčně, zasedá sjezd VKP(b). A slova Vorošilova zní jako rozsudek. A do výkonu rozsudku není dlouho. Nezajdem-li v koncentrácích, nepoloží-li nás usmrkaní pobláznění údernici, nestřelí-li nás někde „na útěku“, dožijeme. Dožijem!![1]
    (deníkový záznam z 16. března 1939, den po okupaci Československa nacistickým Německem)

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 JARIŠ, Milan. Milý čtenáři!. In FANTL, Hanuš. Píseň vzdoruje noci. Praha : Mladá fronta, 1955. S. 8.

Externí odkazy[editovat]