Henri de Toulouse-Lautrec

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Henri de Toulouse-Lautrec

Henri de Toulouse-Lautrec (24. listopadu 1864, Albi, Francie - 9. září 1901, Malromé, Francie) byl francouzský malíř a grafik, patřil také mezi největší umělce 19. století.


Citáty o umění[editovat]

  • To pomyšlení, že bych nemaloval, kdyby mé nohy byly jenom o kousek delší![1]
  • Nemůžu, nemůžu, musím si hrát na holuba a otloukat hlavu o zeď - ano, a to všecko pro umění, které přede mnou prchá a jež nebude nikdy změřeno stejně jako zlo, které jsem si pro ně přivodil... Ach, milá babičko, udělala jste dobře, že jste se nevydala cestou jako já, k malířství. Je to krutější než latina, když to člověk chce dělat tak opravdově jako já.[2]
  • Existuje jenom figura, krajina je a nemůže být nic jiného než přídavek. Ryzí krajinář je jenom neotesanec. Krajina může sloužit pouze k lepšímu pochopení charakteru figury. Corot je veliký výhradně díky svým figurám, což platí i pro Milleta, Renoira, Maneta a Whistlera. Když dělají figuralisté krajinu, pojednávají ji jako tvář; Degasovy krajiny jsou neuvěřitelné, neboť jsou to snové krajiny a ty od Carriéra se podobají lidským maskám! Monet se figury vzdal, co všechno by byl dokázal![3]
  • Missia Natansonová: „Řekněte, Lautreku, pročpak vlastně děláte ženy vždycky tak škaredé?“
    Henri de Toulouse Lautrec: „Protože takové jsou!“[4]
  • Snad vás bude zajímat, k jakému stylu mě Bonnat (můj učitel) pobízel. Řekl mi: ,Vaše malba vůbec není špatná, ta je znamenitá, naprosto ne špatná, zato vaše kresba je úplně a naprosto odporná’. Ale člověk musí vzít odvahu do hrsti a začít znovu a jít kupředu, drobečku...[5]
  • Plakáty, plakáty! Právě v tom je háček![6]
  • Právě jsem přišel ze zahájení výstavy v Cercle. Ačkoli tam byly moje hudlařiny rozvěšeny co možná nejhůř, tisk je přijal vlídně. V novinách jsou zejména po mém plakátu ke mně laskaví. Le Paris, velmi republikánský časopis (proto o tom rodině nic neříkejte), mi dokonce věnoval dva sloupce, v nichž prezentovali mou osobu, aniž vynechali jediný detail.[7]
  • Všude a vždy má i ošklivost své okouzlující aspekty; je vzrušující objevovat je tam, kde dosud nikdy nebyly pozorovány.[8]
  • Kdybych nebyl malířem, rád bych byl lékařem nebo chirurgem.[9]
  • Všichni žijeme v prapodivném světě. Já ten svět přenáším na plátno ve spoustě tahů a barev.[10]

Jiné[editovat]

  • Celý den jsem až příliš dlouho sám, trochu si čtu, ale když to dělám dlouho rozbolí mě hlava. Kreslím a maluju - to mě nikdy neunaví - kolik zmůžu, a když se začíná stmívat, sám sebe se ptám, jestli k mému lůžku přijde (sestřenka) Jeanne d´Armagnacová! Někdy se objeví a chce si se mnou hrát, a já jí naslouchám, když se dá do povídání, aniž se na ní přitom dívám. Je tak veliká a tak krásná! A já nejsem ani velký, ani krásný.[11]
  • Člověk musí snášt sám sebe.[12]
  • (Člověku, který při hledání WC v jakémsi hostinci Henriho urazil svou neomaleností) Musíte po schodech dolů, tam uvidíte dveře s nápisem Džentlmeni, ale přesto tam běžte.[13]

Řekli o něm[editovat]

  • René Princeteau: Ano, zvlášť mě zneklidňoval nepořádný zevnějšek. Můj ubohý Henri! Přicházel ke mě do ateliéru každý den; ve svých čtrnácti letech, v roce 78, kopíroval mé studie a namaloval můj portrét; samosebou jsem se otřásl zděšením. O prázdninách maloval podle přírody portréty, koně, psy a vojáky při cvičení. V zimě maloval v Cannes lodě, moře a jezdkyně... Henri a já jsme chodili do cirkusu kvůli koním a do divadla kvůli kulisám. V koních a psech se vyznal znamenitě.[14]
  • Vincent van Gogh: Lautrekův obraz, portrét Marie Dihauové, je naprosto úžasný, velice mě dojal.[15]
  • Edward Degas: Nosí mé šaty, ale přistřižené na jeho velikost.[16]
  • Yvette Guilbertová: Ale, nebesa, nedělejte mě přece tak strašlivě ohavnou! Alepoň trochu uberte...! Spousta lidí u mě divoce vykřikovala, když viděla vaší kolorovanou skicu... Ne každý se na to dívá uměleckým pohledem... a k tomu dáma!!! Tisícero díků - Vaše velice vděčná Yvette.[17]
  • Jane Avrilová: Za slávu, které se těším od chvíle, kdy se objevil váš první plakát pro mne, mohu nepochybně děkovat vám.[18]
  • Francois Gauzi: Pod zevnějškem ironika byl Lautrec velice citlivý; měl jenom přátele. Přilnul k nim a byl kdykoli ochoten jim pomoci. Byl slabý, proto obdivoval sílu zápasníků a akrobatů. Měl znamenitou výchovu. V umění byl vždycky vážný.[19]
  • Pablo Picasso: V Paříži jsem pochopil, jak veliký malíř byl Lautrec.[20]

Reference[editovat]

  1. Arnold, Matthias (2001), Henri de Toulouse-Lautrec str. 7 ISBN 3-8228-1010-X
  2. Matthias (2001) str. 16
  3. Matthias (2001) str. 56
  4. Perruchot, H.: Život Toulouse-Lautreca, Obelisk, Praha 1969, s. 176.
  5. Matthias (2001) str. 15
  6. Matthias (2001) str. 29
  7. Matthias (2001) str. 34
  8. Matthias (2001) str. 54
  9. Matthias (2005) str. 62
  10. Tento citát je pravděpodobně autentický. Neznáme ovšem jeho zdroj. Pokud jej znáte, prosíme doplňte jej, aby zde mohl být ponechán!
  11. Matthias (2001) str. 12
  12. Matthias (2001) str. 81
  13. Freyová, J.: Henri de Toulouse Lautrec, BB art, Praha 1999, s. 288.
  14. Matthias (2001) str. 15
  15. Matthias (2001) str. 22
  16. Matthias (2001) str. 21
  17. Matthias (2001) str. 40
  18. Matthias (2001) str. 43
  19. Matthias (2001) str. 46
  20. Matthias (2001) str. 90

Externí odkazy[editovat]