Henri de Toulouse-Lautrec
Vzhled
Henri de Toulouse-Lautrec (24. listopadu 1864, Albi, Francie - 9. září 1901, Malromé, Francie) byl francouzský malíř a grafik, patřil také mezi největší umělce 19. století.
Výroky
[editovat]O umění
[editovat]- To pomyšlení, že bych nemaloval, kdyby mé nohy byly jenom o kousek delší![1]
- Nemůžu, nemůžu, musím si hrát na holuba a otloukat hlavu o zeď - ano, a to všecko pro umění, které přede mnou prchá a jež nebude nikdy změřeno stejně jako zlo, které jsem si pro ně přivodil... Ach, milá babičko, udělala jste dobře, že jste se nevydala cestou jako já, k malířství. Je to krutější než latina, když to člověk chce dělat tak opravdově jako já.[2]
- Existuje jenom figura, krajina je a nemůže být nic jiného než přídavek. Ryzí krajinář je jenom neotesanec. Krajina může sloužit pouze k lepšímu pochopení charakteru figury. Corot je veliký výhradně díky svým figurám, což platí i pro Milleta, Renoira, Maneta a Whistlera. Když dělají figuralisté krajinu, pojednávají ji jako tvář; Degasovy krajiny jsou neuvěřitelné, neboť jsou to snové krajiny a ty od Carriéra se podobají lidským maskám! Monet se figury vzdal, co všechno by byl dokázal![3]
- Missia Natansonová: „Řekněte, Lautreku, pročpak vlastně děláte ženy vždycky tak škaredé?“
Henri de Toulouse Lautrec: „Protože takové jsou!“[4] - Snad vás bude zajímat, k jakému stylu mě Bonnat (můj učitel) pobízel. Řekl mi: „Vaše malba vůbec není špatná, ta je znamenitá, naprosto ne špatná, zato vaše kresba je úplně a naprosto odporná“. Ale člověk musí vzít odvahu do hrsti a začít znovu a jít kupředu, drobečku...[5]
- Plakáty, plakáty! Právě v tom je háček![6]
- Právě jsem přišel ze zahájení výstavy v Cercle. Ačkoli tam byly moje hudlařiny rozvěšeny co možná nejhůř, tisk je přijal vlídně. V novinách jsou zejména po mém plakátu ke mně laskaví. Le Paris, velmi republikánský časopis (proto o tom rodině nic neříkejte), mi dokonce věnoval dva sloupce, v nichž prezentovali mou osobu, aniž vynechali jediný detail.[7]
- Všude a vždy má i ošklivost své okouzlující aspekty; je vzrušující objevovat je tam, kde dosud nikdy nebyly pozorovány.[8]
- Kdybych nebyl malířem, rád bych byl lékařem nebo chirurgem.[9]
- Všichni žijeme v prapodivném světě. Já ten svět přenáším na plátno ve spoustě tahů a barev.[10]
Jiné
[editovat]- Celý den jsem až příliš dlouho sám, trochu si čtu, ale když to dělám dlouho rozbolí mě hlava. Kreslím a maluju - to mě nikdy neunaví - kolik zmůžu, a když se začíná stmívat, sám sebe se ptám, jestli k mému lůžku přijde (sestřenka) Jeanne d´Armagnacová! Někdy se objeví a chce si se mnou hrát, a já jí naslouchám, když se dá do povídání, aniž se na ní přitom dívám. Je tak veliká a tak krásná! A já nejsem ani velký, ani krásný.[11]
- Člověk musí snášt sám sebe.[12]
- (Člověku, který při hledání WC v jakémsi hostinci Henriho urazil svou neomaleností) Musíte po schodech dolů, tam uvidíte dveře s nápisem Džentlmeni, ale přesto tam běžte.[13]
Ve výrocích
[editovat]- René Princeteau: Ano, zvlášť mě zneklidňoval nepořádný zevnějšek. Můj ubohý Henri! Přicházel ke mě do ateliéru každý den; ve svých čtrnácti letech, v roce 78, kopíroval mé studie a namaloval můj portrét; samosebou jsem se otřásl zděšením. O prázdninách maloval podle přírody portréty, koně, psy a vojáky při cvičení. V zimě maloval v Cannes lodě, moře a jezdkyně... Henri a já jsme chodili do cirkusu kvůli koním a do divadla kvůli kulisám. V koních a psech se vyznal znamenitě.[14]
- Vincent van Gogh: Lautrekův obraz, portrét Marie Dihauové, je naprosto úžasný, velice mě dojal.[15]
- Edward Degas: Nosí mé šaty, ale přistřižené na jeho velikost.[16]
- Yvette Guilbertová: Ale, nebesa, nedělejte mě přece tak strašlivě ohavnou! Alepoň trochu uberte...! Spousta lidí u mě divoce vykřikovala, když viděla vaší kolorovanou skicu... Ne každý se na to dívá uměleckým pohledem... a k tomu dáma!!! Tisícero díků - Vaše velice vděčná Yvette.[17]
- Jane Avrilová: Za slávu, které se těším od chvíle, kdy se objevil váš první plakát pro mne, mohu nepochybně děkovat vám.[18]
- Francois Gauzi: Pod zevnějškem ironika byl Lautrec velice citlivý; měl jenom přátele. Přilnul k nim a byl kdykoli ochoten jim pomoci. Byl slabý, proto obdivoval sílu zápasníků a akrobatů. Měl znamenitou výchovu. V umění byl vždycky vážný.[19]
- Pablo Picasso: V Paříži jsem pochopil, jak veliký malíř byl Lautrec.[20]
Reference
[editovat]- ↑ Arnold, Matthias (2001), Henri de Toulouse-Lautrec str. 7 ISBN 3-8228-1010-X
- ↑ Matthias (2001) str. 16
- ↑ Matthias (2001) str. 56
- ↑ Perruchot, H.: Život Toulouse-Lautreca, Obelisk, Praha 1969, s. 176.
- ↑ Matthias (2001) str. 15
- ↑ Matthias (2001) str. 29
- ↑ Matthias (2001) str. 34
- ↑ Matthias (2001) str. 54
- ↑ Matthias (2005) str. 62
- ↑ Tento citát je pravděpodobně autentický. Neznáme ovšem jeho zdroj. Pokud jej znáte, prosíme doplňte jej, aby zde mohl být ponechán!
- ↑ Matthias (2001) str. 12
- ↑ Matthias (2001) str. 81
- ↑ Freyová, J.: Henri de Toulouse Lautrec, BB art, Praha 1999, s. 288.
- ↑ Matthias (2001) str. 15
- ↑ Matthias (2001) str. 22
- ↑ Matthias (2001) str. 21
- ↑ Matthias (2001) str. 40
- ↑ Matthias (2001) str. 43
- ↑ Matthias (2001) str. 46
- ↑ Matthias (2001) str. 90
Externí odkazy
[editovat]- Encyklopedický článek Henri de Toulouse-Lautrec ve Wikipedii