Josef Ludvík Fischer

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Mareš

Josef Ludvík Fischer (6. listopadu 1894, Praha – 17. února 1973, Olomouc) byl český filosof a sociolog.


  • Vědec dává společnosti vědění, filosof kritéria a cíle.[1]
  • Bylo by po mém soudu velkou zvráceností, chtít dělit socialismus na marxistický a nemarxistický, neboť nezbytným toho důsledkem by musela být fronta protimarxistická, namířená nikoli proti marxismu, nýbrž proti socialismu.[2]
  • ... anonymní „lid" se stává majestátem, před nímž se vše a každý musí sklonit. Nuže mám své velké pochyby o tom, byl-li lid, před nímž se také vskutku kdekdo skláněl, vlády nevyjímajíc, lidem opravdu vzorným. […] Je důstojnější skutečných demokratů, aby místo modloslužby lidu připomínali, že demokracie zná jen tolik práv, kolik povinností.[3]
  • Tak jako jsem nepřestal být přesvědčen o správnosti svého socialistického vyznání víry, stejně tak jsem byl přesvědčen, že její zdůvodnění marxismem je příliš úzké a jednostranné, že socialismus musí být více než proletářským socialismem, aby byl vůbec socialismem, a že teoretické zdůvodnění socialismu je třeba teprve hledat. Viděl jsem úkol, neviděl jsem řešení. Nalézt je stálo přede mnou jako palčivá povinnost. A splnit jsem ji mohl jen jako filosof. (Text se vztahuje k roku 1921.)[4]
  • Není natrvalo možný společenský ani hospodářský řád, v němž by činnosti pro celek tak významné, jako činnosti hospodářské, se směly beztrestně rozvíjet zcela svobodně, autonomně, zejména vytvořily-li technické vymoženosti tempo i vydatnost výrobní takovou, že bez organizovaného společenského zásahu by nespoutaná dravost svémocných hospodářských sil vrhala celou společnost z jednoho zmatku do druhého, nehledíc k mezinárodním důsledkům této dravé expanze, již nazýváme hospodářským imperialismem, a která nepřestává být trvalou líhní válečných konfliktů.[5]

Ve výrocích[editovat]

  • Své základní názory shrnuje [J. L. Fischer] zkratkou velmi abstraktní a velmi schematickou ve své nástupní přednášce jako mimořádný profesor dějin filosofie na universitě Masarykově: Věčný a časový úkol filosofie 1935 /.../ Věčný úkol filosofie vidí v poznání řádu, zákonitosti světa skutečného i světa teprve tvořeného, kulturní tvorby. Skutečnost dělí na tři plně samostatné a svézákonné existenční typy: objektivně reální, psychicky reální a kulturně reální, kvalitativně různé a na sebe nepřevoditelné. Princip kvantitativní a kausální nahrazuje kvalitativním a funkčním, determinism pojmem kvalitativního optima. Společnost definuje jako skladbu reálných funkcí sociálního dosahu či rozptylu, z nichž nejnižší jsou funkce záchovné, nejvyšší pak funkce rozvojové. Avšak jeho quasi scholastické, často spíše jen slovní a terminologické rozlišování a jeho nepřekonatelný, jak se zdá, sklon k verbalismu činí jeho idee nejasnými a neurčitými, ale na mysli ne dosti schopné věcné analysy působí dojmem novoty a originálnosti. (Prof. PhDr. Josef Král[6])
  • Jeho [Fischerův] spekulativní systém, nazvaný hierarchický strukturalismus, propagoval utopickou koncepci „skladebné společnosti" jako náhradu za rozporuplnou kapitalistickou společnost. Fischer nepřijal marxismus a v krizových letech [1968–1969] aktivně vystupoval za změnu socialistického společenského systému, neboť soudil, že součástí programu pravicových sil bude i jeho osobní a společenská rehabilitace. (Prof. PhDr. Antonín Vaněk, DrSc.[7])

Reference[editovat]

  1. Hledání české filosofie. 1. vyd. Praha : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7007-388-9. S. 137. (čeština) 
  2. FISCHER, Josef Ludvík. Den po válce. I. vydání. Praha: Václav Petr, 1946. 30-[II] s. Svazky úvah a studií; Čís. 95. [Viz str. 8.]
  3. FISCHER, Josef Ludvík. Den po válce. I. vydání. Praha: Václav Petr, 1946. 30-[II] s. Svazky úvah a studií; Čís. 95. [Viz str. 20.]
  4. FISCHER, Josef Ludvík a OPELÍK, Jiří, ed. Listy o druhých a o sobě. Vyd. 1. Praha: Torst, 2005. 624 s.ISBN 80-7215-252-1. [Viz str. 172.]
  5. FISCHER, Josef Ludvík. Únor 1948: Slovo k vychovatelům. 1. vydání. Praha: Orbis, 1948. 20-[III] s. Přednášky a diskuse; Sv. 22. [Viz str. 17.]
  6. KRÁL, Josef. Československá filosofie: nástin vývoje podle disciplin. V Praze: Melantrich, 1937. xii, 337 s. Vysokoškolské rukověti. III, Řada spisů duchovědných. [Viz str. 57.]
  7. VANĚK, Antonín. Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů: autoři, časopisy, instituce, společnosti: 1848-1980. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1986. 211 s. [Viz str. 35.]

Externí odkazy[editovat]