Josef Sudek

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Plaque Josef Sudek.jpg

Josef Sudek (17. března 1896 – 15. září 1976) byl český fotograf.


  • Dám hodně na instinkt. Člověk ho nikdy nesmí otupit tím, že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt a bude jenom všechno vědět.
    (Křesťan 1976)
  • Sudek na Karla Nováka vzpomínal takto: Když jsem se pak dostal na státní grafickou školu, byl to novej svět. Profesor Karel Novák byl nóbl pán, inteligentní, to se hned poznalo, protože snášel moje výroky o prdelích, jak mi zůstaly ve slovníku z války. Taky se mi na něm líbilo, že ukazoval sbírku fotografií a nic k tomu neříkal. To je přece krásný, když se k fotografiím nic neříká..."[1]

Světlo a atmosféra[editovat]

  • Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.[2]
  • Efektní světlo dělá hodně. Ale nemusí to být jen efektní světlo. Koukejte, slovo efekt se používá dost povrchně. Myslí se, že tam musí být ty kontrasty. To není pravda! Efektem může být i neefektní světlo! Může se zdát, že to světlo vůbec nemá, a bude to efekt! Ono se vám to ukáže.[2]
  • V černobílé fotografii hraje světlo a stín. Jaké budou zákonitosti v té barevné, to já zatím nevím. A taky nevím, jestli se k tomu někdy dostanu. Ty zákony však budou jiný. Ale v černobílý fotografii, v té nuanci, která se odehrává mezi největším stínem a největším světlem, to může být i bez slunce. Hlavně, aby se tam, jak v tom světle, tak v tom stínu, něco odehrávalo! S tím musíte počítat. To je vlastně takové to kouzlo černobílé fotografie. Vona třeba zdánlivě efektní nebude, ale pořád vás k ní bude něco přitahovat![2]
  • Atmosféru mám nejradši, když to není moc jasný, protože jinak to je jako vyřezaný z papíru. To nemám rád.[2]
  • A když je to potom zas moc zamžený, tak to taky nemám rád. Nejlepší to je tak napůl, když to jde. To nejspíš.[2]
  • Ovšem vono to má tu nevýhodu, že to málokdy takhle vyjde, víte? Ale když už, tak spíš to hodně zamlžený, než moc vostrý![2]

Kompozice obrazu[editovat]

  • Kompozice, to je takovej vořech. Kdybyste přečetli všechny knížky, které o tom jsou, tak se jich, když se tak trochu koukáte, nemůžete moc držet. To je jenom předpis. Vy musíte vycítit tu svoji kompozici! Postupně. Ono to nejde najednou. Ovšem ty základní prvky, ty tam vždycky trochu musí bejt! Určitě jo.[2]
  • Když se tím zabýváte dýl, potom si začnete kompozici měnit podle svýho. Ovšem vzhůru nohama to zase postavit nemůžete, to by bylo trochu zoufalý. A vyšlo by to špatně. [2]
  • Vy sice můžete tak trochu vytušit, že tahle kompozice sice nebude tak akorát, podle foršriftu, ale vono to třeba dělá celek. To se vám stane, když se tím budete dýl zabejvat. Pochopitelně. [2]
  • Možná, že to říkám trochu nesrozumitelně, ale prostor ve fotografii je omezen formátem. Ten se naučíte, když to uvidíte na matnici. Poměr formátu je dvě ku třem. Vy to vidíte jináč, když se díváte okem, a vidíte to potom jinak na určitý ploše, v určitý velikosti. Ta vám napoví, jestli ten motiv je správnej, nebo není správnej. Ovšem nesmíte při tom bejt slepej a hluchej. To potom neuvidíte nic![2]
  • Heleďte, kompozice, to je jako kdybyste čet knihu, a když ji budete číst s velkejma pauzama, tak vždycky ten celek bude rozházenej. Tak je to i s kompozicí! Jakmile se do toho pustíte, tak musíte pořád tak trochu navazovat. Když to odložíte, tak najednou to, co se vám líbilo, se vám už líbit nebude![2]

Barva[editovat]

  • No, barevná fotografie, to by mě teda zajímalo. Ale jak se dělá, to je zatím pro mě moc komplikovaný.
  • Barevná fotografie má dvě nevýhody: je to nestálý a člověku vychází ne to, co chce, ale protipól toho, co chce.
  • Kdybych já tu barevnou fotografii moh´ dělat, to bych byl radši, kdyby to vypadalo tak, jak já bych to chtěl! Vona ta moje barva by asi byla moc chudá. Oni by řekli, vždyť tam žádnou barvu nemá! Ale to já bych naopak chtěl, aby to dělalo jen takový nějaký dojem něčeho.
  • Ale podívejte se, k tomu já se už asi nedostanu. Než voni to zjednodušej, kdepak já asi budu. Haha!

Reference[editovat]

  1. Rudolf Křesťan, Josef Sudek, Muž s černou bedýnkou, Mladý svět 1976, č. 18.
  2. 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 Fotografie magazín březen, 1996

Externí odkazy[editovat]