Karel Satoria

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Satoria

Karel Satoria (* 26. dubna 1953, Křižanov) je český římskokatolický kněz. Deset let žil v trapistickém klášteře ve Francii.


  • Bůh miluje nedočkavce, ty, co tlučou, bouchají, kopou do dveří, protože chtějí vidět Boha, protože věří, že on s umanutostí jemu vlastní chce to samé, a dokonce jako první.[1]
  • Řekne-li se milost, mám slyšet především: nečeká se od tebe nic, než že budeš chtít, že nastavíš kapsy, náruč, ústa, a já ti je naplním. Zdarma, a ne až uděláš, dosáhneš, až odstraníš. Nic takového. Chceš, chtěj to hodně a vytrvale a tady to máš.[1]
  • Odvaha, statečnost, tedy fortitudo, je kardinální ctnost charakteristická tím, že se nebojí ran.[2]
  • Sdělit, co povzbudivého či inspirativního jsem četl, slyšel, viděl, to je coby láska málo, míní Benedikt. Ať ten, koho miluješ, všechno, o co ses s ním chtěl podělit, dešifruje, odečítá z toho, co mu ukážeš, když tě potkává, vidí tě u krav, u stolu, jak se modlíš. Chceš-li udělat něco pro jeho dobro, způsob vír, který ho k němu bude strhávat.[2]
  • Mne oslovilo štěstí coby „optimální existence“. Vnímat a učinit z toho, co právě řeším, svůj vrcholový životní výkon. To nej... čeho jsem v dané situaci schopen... Štěstí má v lidském životě trvalé bydliště. Rezignovat na něj je hrdelní zločin.[2]
  • Mystika je umění vidět. Jde v ní o bojové umění nezbytné v utkání s profánnem.[1]
  • Mně ty naše kláštery připadají jako by jejich obyvatelé převzali roli běžce od Thermopyl, který doběhl, předal zprávu - a skonal... Jako by se současné kláštery smířily s tím, že jsou jen k tomu, aby dosvědčily svou holou existencí slavné časy své dávné historie, jenom předaly vzkaz svých prvních generací, že chtít vidět Boha hic et nunc, zde a nyní, není utopií.[1]
  • Je-li církev přesvědčena o potřebě a účinnosti modlitby, je třeba, aby rostla i v přesvědčení potřeby umožnit modlitbě její vrcholové výkony a aby tak dohlédla na svá specializovaná pracoviště (kontemplativní kláštery), ze kterých by nejen povzbuzení, ale také metodika modlitebního mistrovství měla být normálním výstupem. A nejen marmeláda, hořčice či sejry.[1]
  • Je moc dobré, když lidé, kterým se slouží, tedy věřící, mají klášterům, ale i všemu, co je v kategorii "církve sloužící", možnost a právo nahlédnout pod pokličku. Zda se tam vaří, co se vařit má. Vždyť se tam konec konců vaří pro ně.[1]
  • Jsem přesvědčen, že celibát kněží musí projít pečlivou a odvážnou revizí. Jsem také přesvědčen, že nikdy nedojde k jeho zrušení, ale objeví se jeho pravé místo a stane se výběrovou záležitostí.[1]

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 SATORIA, Karel; VÁCHA, Marek. Život je sacra zajímavej. Brno : Cesta, 2013. ISBN 978-80-7295-164-2.  
  2. 2,0 2,1 2,2 SATORIA, Karel. Povoláním člověk. Brno : Cesta, 2015. ISBN 978-80-7295-196-3.  

Externí odkazy[editovat]