Miroslav Horníček

Miroslav Horníček (10. listopadu 1918 - 15. února 2003) byl český herec, spisovatel, režisér, výtvarník a divadelní teoretik.

Výroky

Bůh miluje ateisty, protože ho neobtěžují svými problémy.
Být špatným žákem je mnohem nesnadnější, než být žákem dobrým.
Humor je jedním z největších pokladů na světě.^[1]
Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká.
Každý vynikající výkon je poučný.
Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.
Napsané zůstává, ale zůstává jen potud, pokud se čte.
Nesplněná přání jsou krásná, protože trvají. Je-li přání splněno, hyne.
Nic na světě není pro všechny, všecko je jenom pro někoho a hlavně že pro každého je tu něco.
Štěstí je důvěra v lidi.
Tolerance se získává tak jako humor, teprve zráním a věkem.
Umlčování nepatří do výzbroje chytrých, protože umlčováním druhého přestává být chytrý chytrým. Hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen. Mlčící hloupý se těžko pozná.
Všechno je myšlenka, co člověka napadne, co ho zaujme, co ho trápí, co pochopí, i to co pochopit nemůže.
Život začíná, když chcípne pes a děti vypadnou z domu.
Svoboda je slovo, ze kterého se patos nesmí vytratit.

Básník neumírá svým tělem, ale nezájmem čtenářů.
Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.
Humor je vážná věc.
Komično není v pitvoření, nýbrž v moudrosti.
Umění tu není proto, aby sladilo chvíle našeho volna a dávalo své tvůrčí potvrzení našim pocitům, našemu vkusu. Umění je tu proto, aby narušovalo zvyky, návyky a zlozvyky našich smyslů. A jejich lenost.

Člověk, který se směje, je jako baterka, která se nabíjí.
Člověk píše to, co cítí, a ne to, co od něj druzí chtějí.
Člověk se má učit rozlišovat mezi tím, co poslouchati má a co slyšeti nemusí.
Lidé smysl pro humor buď mají, nebo nemají. Tak jako mají, či nemají hudební sluch.
Manželství je úsilí a čin. Či řada drobných skutků, chcete-li. Anebo nehod, neshod, jejich řešení a trpělivosti.
Někdo mlčí, protože neví, a někdo mlčí, protože ví své.
Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás.
V životě by měl člověk jednoho dne spatřit věci jakoby poprvé a vídat je tak stále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, štěňata, všechno. Jakoby poprvé přistupoval k tomu všemu. I k vlastní ženě.
Werich, když se probudil, tak pak ještě tři čtvrtě hodiny ležel a nevěděl... Ale ne, že by nevěděl, kolik je hodin. On ani netušil, v jakém je městě a jaké je století.

Beru svoji ženu všude, ona ale vždycky najde cestu zpátky.
I ženatý může být šťastný. Jen se to nesmí dovědět manželka.
K zadržení času je vždycky třeba dvou. Pokud jsou spolu, mají to, co bylo.
Když je vám vaše milovaná nevěrná a vy se chystáte skočit z okna,uvědomte si, že vám nasadili parohy, a ne křídla.
Když láska prochází žaludkem, tak kde potom, proboha končí?
Když muž otevře ženě dveře auta, je nové buď auto, nebo žena.
Milostný trojúhelník může existovat jen tehdy, když je jeden úhel tupý.
Muž, který vás nechce, a kterého si chcete vzít, přestože si vás nezaslouží, si rozhodně zaslouží, abyste si ho vzala.
Uvidíte-li muže, který při pohledu do dálky mhouří oči, můžete bezpečně prohlásit, že je krátkozraký. Vidíte-li ženu, která činí totéž, nemůžete vědět, zda je krátkozraká, či zda se jí mhouření očí zalíbilo v popisu Anny Kareniny.
Žena, která vidí na muži krásnou látku, odmyslí si toho muže. Muž, který vidí krásnou látku na ženě, odmyslí si tu látku.
Žena vyvažuje muže.

Dobrá žena buď pije, nebo nalévá.
Mám rád ženy drobných postav. Malá žena nás činí většími o to, oč je sama menší. Ale nejde tady jen o měřítka fyzická. Malá žena z nás činí rytíře, což je pocit sice původu feudálního, ale únosný i pro muže pokrokové.
Můžeme odhadnout mnohé, ale nemůžeme odhadnout nic z myšlení a konání ženy.
Není strašné, když žena, stárnouc, ztratí některé své dívčí návyky. Strašné je, když stárnouc, si tyto návyky zachová.
Žena je nejen věčnou, ale prvotní inspirací nejen v umění, ale ve všem konání.