Člověk se musí rozhodnout, jestli dělat legraci pro chytrý nebo pro blbý. Přitom i v tom představení pro chytrý musí bejt tu a tam něco pro blbce. Takový dlaždice, po kterejch může ten blbec za tím představením kulhat.[1] — Jan Werich (o humoru Divadla Járy Cimrmana)
Humor souvisí s osvobozením víc, než si myslíme. Jsme-li ve svém středuRadosti a jsme-li svobodní, zcela samovolně v nás rozkvétá smysl pro humor, hravost a vtip. Všichni opravdoví lidé, které jsem potkal, se rádi smáli.[2] — slovenský buddhista
Humor je nejdůstojnější projev smutku. – Miloš Kopecký
Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý. – Karel Čapek
Humor je nejdemokratičtejší z lidských zvyků. – Karel Čapek
Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou - ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se. – Jan Werich
Humor - to už je asi to poslední, co je v tomto vědeckotechnickém světě k smíchu. – Jiří Suchý
Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou. Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit. – Jan Werich
Lučebním kamenem pro zjišťování pravosti daného blbce je humor: blbec skutečný nesnáší, když si někdo dělá z blbců legraci. V první řadě to nesnášejí cenzoři. - Jan Werich
