Jeden člověktypu „krvácející srdce“ se mne nedávno zeptal, jestli souhlasím s tím, že „násilí plodí násilí“. Řekl jsem mu, že se ze všech sil snažím, aby tomu tak bylo. Byl bych rád – a párkrát jsem to už udělal – aby každý, kdo sáhne po násilí vůči bližnímu, dostal nazpátek mnohem víc, než by mu bylo milé. One bleeding-heart type asked me in a recent interview if I did not agree that "violence begets violence." I told him that it is my earnest endeavor to see that it does. I would like very much to ensure — and in some cases I have — that any man who offers violence to his fellow citizen begets a whole lot more in return than he can enjoy.[3] — Jeff Cooper
Kdykoli se ze vzájemných vztahů mezi lidmi, ale také z jejich postoje k přírodě, dějinám, času vytrácí smysl a nahrazuje se počtářskou účelovostí, usazuje se na uprázdněné místo jako všudypřítomný okupant násilí dvojího druhu. Násilí jako způsob, jak se rychle zmocnit majetku, bohatství, peněz, násilí, které promptně realizuje základní slogan doby: pouze schopní mají právo žít v komfortu, neschopní jsou odsouzeni k chudobě. A násilí pro násilí, násilí z rozmaru a libovůle, násilí, které ničí pro potěšení a ze zvrhlého pocitu neuspokojení. Privátně motivované raubířství, rabijáctví, rabování patři k jedovatým plodům „filozofie“, která se zhlédla v sociálním darwinismu 19. století a jeho bezohledný cynismus doplnila moralistním povídáním.[4][5] — Karel Kosík
Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé. — Móhandás Karamčand Gándhí
Násilí nespočívá tolik ve zraňování a ničení, jako v přerušování souvislosti osob, ve vnucování rolí, v nichž se nemohou najít. — Emmanuel Lévinas