Soucit

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
  • Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.[1]Stefan Zweig: Netrpělivost srdce
  • Chvilka pomoci je lepší než deset dní soucitu. – rumunské přísloví
  • Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy. – Kniha Sirachovcova 3,12-14

Reference[editovat]

  1. ZWEIG, Stefan. Netrpělivost srdce. Praha : Svoboda, 1968. 327 s. S. 169.